tv2201

• Strana 1

  ZRODINY ČASOPISŮ

  ZÁHADA

  Přinesl vodu

  na Zemi

  sluneční vítr?

  Může existovat ohromné množství jiných světů,

  svlastními fyzikálními zákony?

  POZNEJTE SOUHVĚZDÍ VELKÉHO PSA

  ŽIVOT NA ISS POHLEDEM KOSMONAUTA

  Proč je těžké

  určit, jak stará

  je Země

  Toulavé planety: Kolik

  existuje planetárních

  bezdomovců?

  Nekonečně

  mnoho vesmírů

  James Webb

  na startu

  KOSMICKÝ DALEKOHLED

  Nejdražší teleskop všech dob

  míří do vesmíru. Bude nahlížet

  do počátků kosmu

  Průzkum kosmu

  vroce 2022

  Cena 89,90Kč, na Slovensku 4,99 €

  Jak vznikají

  hvězdy agalaxie

  SRichardem Wünschem ozrození hvězd

  avývoji galaktických ostrovů

  ROZHOVOR

  OBJEVOVÁNÍ ADOBÝVÁNÍ KOSMU

  LEDENÚNOR 2022

• Strana 2

  Oživlá historie předválečného Československa

  na kolorovaných fotografiích

  Ikonické momenty z dějin lidstva

  v živých barvách, jak je viděli tenkrát

  www.prvnirepublikavbarve.cz

  Doporučené

  koncové ceny:

  799Kč

  899Kč

  Novinka

  599Kč

  Dotisk!

  1republika-v-barve--serie--205×285.indd 1 03.11.2021 14:54:14

• Strana 3

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  3

  3, 2, 1, start

  Denně dávka zajímavostí na

  facebook.com/TajemstviVesmiru

  Foto NASA

  Vážení čtenáři,

  vpolovině listopadu otestovalo Rusko

  protidružicovou zbraň ASAT azničilo

  vlastní 3,5metrový satelit Ikar 39L zpro-

  gramu Celina-D zroku 1982. Vysloužilý

  automat se proměnil vmračno více než

  1500 sledovatelných úlomků adal-

  ších stovek tisíc menších kousků, které

  ohrozily posádku Mezinárodní vesmírné

  stanice.

  Administrátor NASA Bill Nelson pova-

  žuje akci za nezodpovědný adestabilizující

  krok. „Při dlouhé abohaté historii Ruska na

  poli pilotované kosmonautiky je nepředstavi-

  telné, že by ohrozilo nejen americké ame-

  zinárodní astronauty, ale isvé vlastní. Jeho

  činy jsou bezohledné anebezpečné. Ohrožují

  rovněž čínskou kosmickou stanici atchajko-

  nauty na její palubě. NASA bude vdalších

  dnech ipoté pokračovat ve sledování úlomků,

  aby zajistila bezpečnost naší posádky na

  oběžné dráze.“

  Tým na ISS dostal vreakci na událost

  pokyn uzavřít průlezy zcentrální osy stanice

  do bočních modulů včetně Kiba, labora-

  toře Columbus, víceúčelového Leonarda,

  modulů BEAM aQuest. Posádka se navíc

  musela dvakrát zhruba na dvě hodiny

  přesunout do dokujících lodí Sojuz

  aCrew Dragon. Vkomplexu aktuálně

  pobývá sedm kosmonautů: čtyři Američané,

  dva Rusové ajeden Němec.

  Podle odborníků mohou trosky zniče-

  ného satelitu znamenat reálné nebezpečí

  po dlouhou dobu. Nepředstavují přitom

  riziko jen pro vesmírné stanice, ale mohou

  ohrozit idalší satelity ataké kompliko-

  vat budoucí starty. Už nyní se na oběžné

  dráze nacházejí desetitisíce velkých úlomků

  azbytků družic iraket, které tvoří značnou

  hrozbu pro další průzkum avyužití kosmu.

  Věřme proto, že byla podobná akce ojedině-

  lá anebude se opakovat.

  Za redakci Tajemství vesmíru

  Stanislav Mihulka

  Posádka musela celou stanici uzavřít a dočasně

  se přesunout do připojených kosmických lodí

• Strana 4

  4

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  obsah

  leden–únor

  Hlubiny vesmíru

  14 Žijeme v mnohovesmíru?

  Co když existuje ohromné množství jiných kosmů,

  svlastními fyzikálními zákony i historií? Jaké argumenty

  hovoří pro aproti teoriím mnohovesmíru?

  20 Planetární tuláci

  Některé světy se bezcílně toulají vesmírným prostorem. Podle

  vědců jich může naše Galaxie hostit víc než hvězd

  24 O původu vody

  Přinejmenším část životodárné tekutiny na naší planetě

  zřejmě vznikla spřispěním Slunce

  36 Zrození hvězdné krásy

  Otvorbě stálic, kulových hvězdokup agalaxií jsme si povídali

  sastrofyzikem Richardem Wünschem zAstronomického

  ústavu Akademie věd

  Dobývání kosmu

  18 Sondy v novém roce

  Na Měsíc letos zamíří celá flotila návštěvníků. Ke slovu se

  však dostanou i jiné sondy, jež se vydají kželezné planetce,

  keSlunci, ale také kMarsu

  28 Zázrak astronomie

  Největší, nejsložitější, nejvýkonnější anejdražší kosmický

  teleskop, dalekohled Jamese Webba, je konečně připraven

  zahájit svou vesmírnou misi

  46 Pohledy z oběžné dráhy

  Nejen život apráce na Mezinárodní vesmírné stanici, ale

  také proslulá iméně známá místa na Zemi objektivem

  francouzského kosmonauta Thomase Pesqueta

  28

  Beryliové hlavní zrcadlo dalekohledu

  Jamese Webba má průměr 6,5 metru,

  a přesto zůstává dost lehké i kompaktní,

  aby se vešlo pod ochranný kryt rakety

• Strana 5

  5

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  Kapitoly zhistorie

  52 Jak stará je Země?

  Vědci určili věk naší planety na 4,54 miliardy roků. Cesta

  ke stanovení doby vzniku Země však byla nesnadná

  aneobyčejně dlouhá

  20

  leden–únor obsah

  Tajemství vesmíru leden–únor 2021

  vychází 6.ledna 2022

  www.tajemstvivesmiru.cz

  (E-mailové adresy zaměstnanců

  vydavatelství jsou tvořeny podle vzoru

  prijmeni@epublishing.cz)

  Vedoucí populárně-naučných časopisů

  Pavel Nygrýn

  Šéfredaktorka

  Kateřina Sedláková Droščínová

  Redakce astálí spolupracovníci

  Martin Reichman, Tomáš Přibyl, František

  Martinek, Stanislav Mihulka, Petr Horálek,

  JanPíšala, Michal Švanda, Vít Straka,

  JosefMyslín, Zdeněk Urban, Jana Žďárská,

  Michael Voplatka, Karel Zvoník

  Sazba Petr Tláskal

  Jazyková editorka Jana Vašinová

  Jazyková korektura Lenka Hájková

  Produkce, výroba Ivan Pospíšil

  Adresa redakce Tajemství vesmíru

  Extra Publishing, s. r. o.

  Bubeníčkova 9, 61500 Brno

  Tel.: 546606008, fax: 549210724

  Inzerce amarketing

  Petra Paclíková, Iva Procházková,

  Jana Ambrozková

  Extra Publishing Praha

  Anděl Park Smíchov, Karla Engliše 3201/6,

  15000 Praha 5

  Extra Publishing Brno

  Bubeníčkova 9, 61500 Brno

  Tel.: 546606008

  Fax: 549210724

  Předplatné ČR

  na adrese redakce: Extra Publishing, s.r.o.,

  předplatné časopisů,

  Bubeníčkova 9, 61500 Brno, telefon:

  545211880 (prac. dny po–čt, 8–16 hod.)

  Web: www.epublishing.cz

  E-mail: predplatne@epublishing.cz

  Reklamace na e-mailu: reklamace@epublishing.cz

  Vedoucí distribuce Marcela Rešková

  Předplatné SR

  Písemně: Mediaprint-Kapa

  Pressegrosso,a.s.,

  Stará Vajnorská 9,

  P. O. BOX 183, 83000 Bratislava 3

  Infolinka: 0800188826

  Web: www.ipredplatne.sk

  E-mail: info@ipredplatne.sk,

  objednavky@ipredplatne.sk

  Pokud to není výslovně uvedeno, akční nabídky,

  dárky apod. se nevztahují na prodej předplatného

  na Slovensku, které zajišťuje společnost

  Mediaprint-Kapa Pressegrosso.

  VČeské republice distribuuje společnost

  Mediaprint & Kapa Pressegrosso, spol. sr. o, na

  Slovensku Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a. s.,

  asoukromí distributoři.

  Tisk Neograa, a. s., Martin, SK

  Vychází měsíčně vBrně, ISSN 1805-5249,

  MKČR E20854.

  Autorská práva ke zveřejněným materiálům

  vykonává vydavatel Extra Publishing, s. r.o.

  Jakékoliv užití části nebo celku, zejména

  přetisk ašíření jakýmkoliv způsobem, včetně

  elektronického, jebez předchozího souhlasu

  vydavatele zakázáno.

  Vydavatel

  Extra Publishing, s. r. o.

  Bubeníčkova 9, 61500 Brno

  IČ 27689247, DIČ CZ 27689247

  Produktový ředitel Petr Broža

  Obchodní ředitel Pavel Pospíšil

  Finanční ředitel Ivan Pospíšil

  Pozorování oblohy

  58 Noční nebe v lednu a v únoru

  Objevte na obloze místa, ve kterých nic nespatříte

  63 Moderní astrotechnika

  Nechte se inspirovat výbavou, kterou ocení amatérský

  nadšenec, stejně jako profesionál

  64 Věrný přítel Oriona

  Díky Siriovi, nejjasnější hvězdě noční oblohy, patří Velký pes

  knejstarším souhvězdím. Na nebi doprovází lovce Oriona

  Většina dosud objevených bludných

  planet má v porovnání se Zemí větší

  průměr i hmotnost

• Strana 6

  6

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  okno do vesmíru

  Zatmění

  na konci světa

  Čtvrtého prosince se odehrálo jedi-

  né úplné zatmění Slunce vloňském

  roce. Pás totality ovšem procházel

  jednou znejhůř dostupných oblastí

  světa–Antarktidou. Vzácný jev

  tak mohl na vlastní oči sledovat jen

  nevelký počet nadšenců aúčastní-

  ků vědeckých expedic. Ataké členů

  posádky Mezinárodní vesmírné

  stanice, zjejíž paluby vznikl přilo-

  žený snímek. Povrch rodné planety

  částečně ponořený do stínu Měsíce

  zvěčnila Kayla Barronová. Další fo-

  tografie jedinečného úkazu najdete

  na následující dvoustraně.

• Strana 7

  okno do vesmíru

  7

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  Foto NASA, ESA, L. Shatz, G. Strand, J. Chumack, J. Krauss, D. Giannobile, M. Selby

  Připravila Kateřina Sedláková Droščínová

• Strana 8

  okno do vesmíru

  Další nebývalý pohled na prosincový úkaz, tentokrát

  sodstupem 1,5 milionu kilometrů od Země, poskytla vě-

  decká družice Deep Space Climate Observatory. Specia-

  lizuje se na výzkum vesmírného počasí amá stálý výhled

  na část naší planety osvětlenou Sluncem. Přístroj EPIC na

  její palubě tak dokonale zachytil kužel stínu dopadajícího

  na zemský povrch.

  8

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  Sodstupem

  Úchvatný pohled na prosincové

  zatmění Slunce zachytil astrofoto-

  graf Petr Horálek zpaluby letadla

  nad Jižním oceánem. Kvůli pořízení

  unikátního snímku se zúčastnil

  speciálního letu chilských aerolinií

  ve spolupráci sastronomy zMezi-

  národní astronomické unie (IAU).

  Samotné zatmění spočívá nízko

  nad obzorem ve směru, kde už leží

  Antarktida. Vpravo od zatmělého

  Slunce je viditelný Merkur. Prosin-

  cový úkaz nad Antarktidou se stal

  jedinečným ještě zjednoho důvodu:

  Oblast vblízkosti jižního polární-

  ho kruhu se při něm totiž na chvíli

  ponořila do tmy, kterou by jinak

  nezažila až do začátku dubna.

  Nadpozemský zážitek

• Strana 9

  okno do vesmíru

  9

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  Soukromé představení

  Na Amundsenově–Scottově základně ležící 250 metrů od jižního pólu

  zachytil prosincové zatmění také radioastronom Aman Chokshi. Pohled

  na Slunce postupně ačástečně zastíněné Měsícem získal jedinečnou

  kulisu–radioteleskop South Pole Telescope (vlevo) aBICEP určený pro

  studium mikrovlnného pozadí, soběma výzkumnými týmy.

• Strana 10

  okno do vesmíru

  10

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  Kometu C/2021 A1 (Leonard) se

  podařilo objevit vlednu 2021 jako

  slabou skvrnku pohybující se da-

  leko za dráhou Marsu. Takto byla

  zachycena loni 24.listopadu, když

  prolétala severní oblohou. Hvězdné

  ostrovy, které obří kouli ledu zdán-

  livě zatarasily cestu po nebi, leží ve

  skutečnosti asi 25milionů světel-

  ných roků daleko: Jedná se ogalaxii

  NGC4631 (nahoře), známou jako

  Velryba, aoNGC4656 alias Ho-

  kejku. Vlasatici od nás toho dne

  dělilo zhruba šest světelných minut.

  Vprůběhu prosince se dál přibli-

  žovala kZemi a3.ledna dosáhla

  nejtěsnějšího přiblížení ke Slunci.

  Cestou ke Slunci

• Strana 11

  okno do vesmíru

  ??????????

  11

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  Zvláštní spirálovitá struktura vlevo

  nahoře zřejmě souvisí sčlenkou

  dvojhvězdného systému, která

  vstoupila do fáze planetární mlho-

  viny aodvrhla svou vnější obál-

  ku. Vzniklý útvar měří asi třetinu

  světelného roku ajeho pravidelnost

  nemá obdoby. Vzhledem krychlosti

  rozpínání plynu ve spirále se musí

  nová vrstva objevit zhruba každých

  800 let. Uvedený údaj se blíží době,

  za kterou se obě stálice navzájem

  oběhnou. Snímek dvojhvězdného

  systému, známého pod označením

  LLPegasi, pořídil Hubbleův daleko-

  hled vblízkém infračerveném světle.

  Podstatu záření spirály se dosud

  nepodařilo zcela objasnit, podle

  hlavní hypotézy však svítí odraže-

  ným světlem okolních hvězd.

  Hvězdná spirála

• Strana 12

  okno do vesmíru

  12

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  Poté, co NASA vroce 2020

  ohlásila nábor nových

  astronautů, přijala přes

  dvanáct tisíc žádostí.

  Šestého prosince 2021, po

  několika kolech náročného

  výběru, pak představila

  desítku kandidátů. Vybraní

  muži aženy nyní podstoupí

  zhruba dvouletý základní

  výcvik apoté už mohou

  očekávat první nominace na

  mise: Kromě letů na ISS pů-

  jde také olunární výpravy

  vprogramu Artemis.

  Nová

  desítka

  Nejvíc pozornosti na sebe strhávají

  velké spirální galaxie, jejichž zářivá

  symetrická ramena vyplňují mladé,

  jasné, modré hvězdokupy. Ovšem

  ivmalých hvězdných ostrovech

  vznikají stálice, jako například

  vblízké NGC 6822, známé také jako

  Barnardova galaxie. Patří do naší

  Místní skupiny, leží ve vzdálenosti

  pouhých 1,5 milionu světelných roků

  apromítá se do souhvězdí Střel-

  ce. Je plná mladých modrých stálic

  aposetá skvrnami hvězdotvorných

  oblastí, svýmluvnou růžovou září

  vodíku. Jde onepravidelnou trpasličí

  galaxii podobnou Malému Magella-

  novu mračnu aměří asi sedm tisíc

  světelných let.

  Skromná sousedka

• Strana 13

  okno do vesmíru

  Sluneční skvrny mají oněco nižší teplotu

  než okolí, protože magnetická pole, která je

  vytvářejí, snižují konvekční ohřev. Je proto

  zvláštní, že oblasti nad skvrnami–dokonce

  imnohem výš vkoróně–mohou být stokrát

  teplejší. Ve snaze přispět kvysvětlení namí-

  řila NASA na naši denní hvězdu velmi citlivý

  rentgenový dalekohled družice NuSTAR.

  Základ přiloženého snímku zobservato-

  ře SDO tvoří obraz stálice vultrafialovém

  světle včervené barvě. Doplňují ho emise nad

  slunečními skvrnami ve falešných barvách

  (zeleně amodře), jak je detekovala družice

  NuSTAR vrůzných pásmech vysokoenerge-

  tického rentgenového záření, které zvýraz-

  ňuje oblasti sextrémně vysokou teplotou.

  Naše hvězda

  pod rentgenem

  13

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

• Strana 14

  14

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  Ilustrace Shutterstock, Wikipedie, Mark A. Garlick

  N

  áš kosmos je tak obrovský, že se

  to vzpírá představivosti. Zahrnuje

  miliardy, nebo spíš biliony galaxií,

  které zas obsahují miliardy abiliony hvězd.

  Zároveň se neustále rozpíná. Podle odbor-

  ných odhadů měří pozorovatelný vesmír,

  odkud mohlo kZemi teoreticky doputovat

  nějaké elektromagnetické záření, vprůměru

  asi 93 miliard světelných roků. Za jeho

  hranicí se určitě nachází zbývající část naše-

  ho kosmu, kterou zřejmě nikdy nespatříme.

  Je to ale všechno?

  Jak by měl vypadat?

  Myšlenka současné existence velkého,

  nekonečného počtu světů se objevila již

  ve starověku, ve lozoi atomismu, jehož

  myšlenky byly vřadě ohledů velmi pokroko-

  vé. Záhy však upadly vzapomnění avrátily

  se až spříchodem moderní doby, nejprve ve

  fantastických příbězích. Vědecké představy

  ahypotézy omnohovesmíru či paralelních

  vesmírech odstartoval ve 20.století fyzik

  Erwin Schrödinger: Vroce 1952 na před-

  nášce vDublinu prohlásil, že jeho rovnice

  popisují různé historie, které nepředstavují

  alternativy, ale odehrávají se současně.

  Časem ztoho vzešel princip kvantové super-

  pozice (viz Slovníček).

  Vdnešní době milují koncept mnoho-

  vesmíru především popkultura ascience-

  -ction, zatímco věda ho považuje za

  kontroverzní. Zároveň se však objevuje

  jako součást hypotéz ve spojení sVelkým

  třeskem, strunovými teoriemi akvantovou

  mechanikou. Někteří odborníci se sku-

  tečně domnívají, že náš kosmos tvoří jen

  Žijeme v kosmu, který má své fyzikální zákony, konstanty, svůj počátek a zřejmě

  jednou bude mít také konec. Co když ale existuje možná i ohromné množství jiných

  vesmírů, s vlastními fyzikálními zákony a konstantami a také s vlastní historií?

  Obklopuje nás nezměrný mnohovesmír?

  Stanislav Mihulka

  Je jich nekonečně

  mnoho?

  záhady kosmu

  paralelní vesmír

• Strana 15

  paralelní vesmír

  záhady kosmu

  15

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  dílčí součást většího celku. Existuje přitom

  celá řada teorií, jak by měl mnohovesmír

  vypadat…

  Nic než matematika

  Svéráznou klasikaci mnohovesmírů sestavil

  švédsko-americký fyzik akosmolog Max

  Tegmark: První úroveň podle něj představu-

  jí rozšíření našeho kosmu ooblasti, jež se

  nacházejí mimo možnosti našeho pozoro-

  vání. Za hranicí pozorovatelnosti by tak

  kosmos pokračoval do nekonečna. Ato by

  znamenalo, že by se ve výsledku vše nahodile

  opakovalo–včetně Země.

  Druhou úroveň reprezentují „bubli-

  nové“ vesmíry, existující nezávisle na

  sobě. Klíč tvoří inace, období rychlé

  expanze, kterou náš kosmos prodělal vpo-

  čátcích své existence. Podle dané teorie se

  však různé jeho oblasti rozpínaly odlišnou

  rychlostí avdůsledku se spolu s ním

  utvořily ijiné bublinové vesmíry. Mohl by

  jich existovat nekonečný počet, přičemž

  jejich fyzikální zákony akonstanty se

  mohou navzájem lišit.

  Třetí úroveň Tegmarkovy klasikace,

  teorie mnoha světů, vychází zkvantové

  mechaniky. Kvantový svět je zvláštní–na-

  příklad vtom, že se foton může zdánlivě

  vyskytovat na dvou místech či ve dvou sta-

  vech najednou. Teprve když ho pozorujeme,

  můžeme ojeho stavu rozhodnout. Apokaž-

  dé, když dojde k„rozdělení“, vznikne

  nový kosmos, čímž se jich vlastně formuje

  nekonečný počet. Uvedená teorie má asi nej-

  blíž kmyšlence „paralelních vesmírů“.

  Poslední, čtvrtou úroveň představuje

  Tegmarkova vlastní hypotéza matema-

  tického kosmu, která je považována za

  provokativní azůstává jen okrajovým

  pohledem na kosmologii. Ve zkratce jde

  oto, že náš vesmír asním ivšechny ostatní

  nepředstavují nic jiného než matematický

  konstrukt. Tvoříme zkrátka pouhé části

  matematiky vpodobě vědomí, jež vnímá

  zdánlivě „reálný“ svět. Aprotože se vše

  skládá jen zmatematických principů apra-

  videl, nemůže existovat žádná teorie širšího

  mnohovesmíru.

  Věčná inflace

  Vraťme se ještě ke vzniku našeho vesmí-

  ru–tedy toho, který známe. Podle teorie

  Velkého třesku se zrodil asi před 13,8miliar-

  dy let zobtížně pochopitelné singularity

  neboli ze situace, vníž hrály podstatnou roli

  nekonečné hodnoty základních paramet-

  rů. Velmi brzy po Velkém třesku, ve zcela

  mizivém zlomku první sekundy, zřejmě

  došlo kdalší obtížně pochopitelné události:

  Během kosmologické inace se vesmír

  extrémně rychle aintenzivně nafoukl. Až

  po inaci se objevila záplava hmoty izáření

  azformovala to, co si obvykle představujeme

  pod pojmem „Velký třesk“: žhnoucí kouli,

  jež se dravě rozpíná do nicoty apřitom

  pomalu pohasíná. Zní pak postupně vznikly

  atomy, molekuly, hvězdy igalaxie, které dnes

  vyplňují vesmír.

  Velký třesk ikosmologickou inaci

  stále obestírá mnoho otazníků, přesto právě

  inace inspirovala některé odborníky kuva-

  žování oexistenci mnohovesmíru. Kromě již

  zmiňované Tegmarkovy teorie bublinového

  kosmu jde například ovelmi podobný kon-

  cept Alexandera Vilenkina zamerické Tufts

  University. Podle něj nemusela kosmologic-

  ká inace, pokud nastala, proběhnout všude

  stejně avtutéž chvíli: Vnašem vesmíru se

  mohla odehrát tak, jak obvykle předpoklá-

  dáme, zatímco vjiných oblastech se možná

  uskutečnila pomaleji, rychleji, nebo tam

  kní třeba dochází právě teď…

  Kosmos vbublinách

  Když vtakové oblasti inace skončí,

  vznikne bublina představující celý nový

  kosmos. Pokud jsou popsané představy

  správné, pak vlastně žijeme v„inačním“

  mnohovesmíru, vněmž „bublá“ množ-

  ství jednotlivých vesmírů. Za normálních

  okolností by neměly mít žádný vzájemný

  kontakt. Neustále se rozpínají maximální

  fyzikální rychlostí ajejich hranice by měly

  zůstat běžným způsobem nepřekročitelné.

  Bublinové vesmíry nemusejí být stejné,

  adokonce ani podobné našemu kosmu.

  Jejich fyzikální zákony akonstanty se mo-

  hou od těch našich velmi lišit.

  Jak uvádí Vilenkin, koncept mnoho-

  vesmíru by mohl vysvětlit letitou záhadu:

  Přírodní konstanty vnašem kosmu se totiž

  zdají být nastaveny velmi přesně tak, aby

  umožňovaly existenci života. Důvod by

  přitom mohl spočívat právě jen ve sku-

  tečnosti, že jsou vrozličných bublinových

  vesmírech fyzikální zákony akonstanty

  nastaveny různě. Vtom našem můžeme

  existovat, aproto můžeme dané konstan-

  ty pozorovat apodivovat se nad nimi.

  Vjiných kosmech mohou být jiné, pak ale

  Za hranicí pozorovatelnosti

  by kosmos pokračoval do

  nekonečna a vše by se nahodile

  opakovalo – včetně Země

  Pokud se různé oblasti kosmu

  rozpínaly odlišnou rychlostí,

  vytvořily se spolu s tím naším

  i jiné bublinové vesmíry

  Slovníček

  Částice vkvantové superpozici se

  může nacházet vněkolika stavech

  zároveň. Trvá to až do chvíle, kdy

  interaguje sokolím, tedy do okamžiku,

  kdy dojde kměření. Vnejznámějším

  modelu daného jevu je měření zastou-

  peno otevřením krabice stzv. Schrö-

  dingerovou kočkou, kdy se dozvíme,

  zda je malá šelma uvnitř živá, či mrtvá.

  Vtu chvíli superpozice zkolabuje do

  jediného výsledku: Kočka bude buď

  naživu, nebo po smrti, ale nic mezi tím.

  Kvantové superpozice obvykle fungují

  na úrovni částic, jejich křehkost však

  brání vytváření makroskopických

  verzí popsaného jevu.

• Strana 16

  záhady kosmu

  paralelní vesmír

  16

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  vznik života neumožňují. Proto jsou takové

  vesmíry pusté aneexistuje tam nikdo, kdo

  by jejich konstanty zkoumal.

  Zteorie inačního mnohovesmíru také

  vyplývá, že vjiných bublinových kosmech

  mohou existovat jiní inteligentní pozo-

  rovatelé, navzájem však osobě nevíme.

  Neustále se od sebe víc avíc vzdalujeme

  azřejmě se osobě nikdy sjistotou

  nedozvíme.

  Zmláděte černá díra

  Inační mnohovesmír by mohl zčásti

  vyřešit izáhadu temné hmoty. Alexander

  Kusenko zjaponského Kavli Institute

  for the Physics and Mathematics of

  the Universe skolegy přišel před časem

  smyšlenkou, že se vrámci inačního

  mnohovesmíru rodí primordiální,

  tedy prvotní černé díry. Díky inačním

  procesům by vněm vtakovém případě

  vznikala „vesmírná mláďata“, která se buď

  vyvinou vplnohodnotný bublinový kos-

  mos, nebo se zhroutí do sebe. Při kolapsu

  vesmírného mláděte by vznikla primordi-

  ální černá díra, kde by se mohla ukrývat

  Argumenty PRO

  Zčeho vychází podpora představ

  oexistenci mnohovesmíru, ať už je

  jakýkoliv? Velký význam má teorie

  kosmologické inflace: Vysvětluje,

  proč je dnes kosmos tak homogenní

  ve všech směrech, azároveň nabízí

  zadní vrátka pro bublinové vesmí-

  ry–mohly by vznikat, pokud by se

  inflace vrůzných oblastech kosmu

  odehrávala odlišným způsobem. Potíž

  tkví vtom, že samotné inflaci stále

  příliš dobře nerozumíme, ačást vědců

  oní dokonce pochybuje.

  Představy omnohovesmíru

  podporuje iskutečnost, že vnašem

  kosmu máme přírodní konstanty

  nastavené přesně tak, aby umožnily

  existenci života. Pokud náš vesmír

  reprezentuje pouze jeden zmnoha,

  vnichž platí velmi rozmanité fyzikál-

  ní zákony, pak není zvláštní, že život

  vznikl tam, kde to dané konstanty

  azákony umožňují.

  Pro mnohovesmír svým způso-

  bem rovněž hovoří, že náš kosmos

  nevidíme celý. Tudíž víme, že existuje

  iněco mimo dosah našich nejlepších

  přístrojů. Otázkou samozřejmě zů-

  stává, kam až takové okolí sahá azda

  není úplně nekonečné.

  Argumenty PROTI

  Současná věda staví na ověřování

  hypotéz: Pokud nějakou teorii, byť

  sebevíc líbivou, nelze rozumně ověřit,

  pak na ni nemůžeme pohlížet jako na

  vědeckou. Problém smnohovesmírem

  spočívá vtom, že dosud nemáme před-

  stavu, jak bychom mohli jiné vesmíry

  detekovat. Zatím se tedy jedná opouhé

  vědecké spekulace–mnohovesmír je

  sice atraktivní, ale momentálně nic

  nenaznačuje, že opravdu existuje, ať

  už vjakékoliv podobě.

  Nevýhoda představ omnoho-

  vesmíru vězí ivjejich zranitelnosti

  tzv. Occamovou břitvou. Zmíněný

  princip logické úspornosti vychází

  ztoho, že lze každý jev vysvět-

  lit nekonečným množstvím různě

  složitých hypotéz. Podle principu

  Occamovy břitvy je však vřadě pří-

  padů správné právě jednoduché vy-

  světlení anení třeba vymýšlet žádné

  další zvláštní jevy či mechanismy.

  Mnohovesmír reprezentuje poměrně

  složitý koncept, takže mu Occamova

  břitva není moc nakloněna. Nejedná

  se sice onepřekonatelný problém,

  neboť ne vždy musí být správné to

  nejjednodušší, přesto je třeba sda-

  ným hendikepem počítat.

  Existuje mnohovesmír?

  Ilustrace znázorňuje pozorovatelný

  vesmír ve stále zhuštěnějším měřítku.

  Sluneční soustavu obklopují blízké

  i vzdálené galaxie, filamenty ranné

  hmoty a kosmické záření mikrovlnné-

  ho pozadí. Kosmologové typicky před-

  pokládají, že pozorovatelný vesmír

  představuje pouhou blízkou součást

  větší entity, kde platí stejná fyzika.

  Podle některých teorií však patří do

  ještě rozsáhlejšího multivesmíru

  V jiných oblastech

  vesmíru mohla inflace

  proběhnout pomaleji, rychleji, nebo

  se tam třeba odehrává právě teď

• Strana 17

  paralelní vesmír

  záhady kosmu

  17

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  přinejmenším část temné hmoty. Zatím se

  však jedná opouhé spekulace.

  Někteří vědci pak spojují myšlenku

  paralelních vesmírů či mnohovesmíru

  skvantovou mechanikou. Jak už zazně-

  lo,vmikrosvětě nepatrných částic existují

  všechny možné stavy částice současně, což

  popisuje její vlnová funkce. Když se však

  na takovou částici „podíváme“ apokusíme

  se ji třeba změřit, zjistíme, že se nachází

  vjediném konkrétním stavu. Podle tzv.ko-

  daňské interpretace kvantové mechaniky,

  tvořící jeden zmožných přístupů ktomuto

  podivuhodnému odvětví fyziky, vtakovém

  případě vlastně vlnová funkce zkolabuje

  do jediné reality.

  Jiný názor představuje interpretace

  mnoha světů, podle níž je vlnová funkce

  objektivně reálná akžádnému jejímu kolap-

  su nedochází. Při každé kvantové události,

  třeba právě při měření, se realita „rozmno-

  ží“ avzniknou nové, vnichž se projeví vždy

  jiný výsledek kvantové události. Jako příklad

  slouží slavný experiment se Schrödingerovou

  kočkou, kdy až do otevření krabice–sym-

  bolizující měření–není jasné, zda je zvíře

  uvnitř živé, či mrtvé. Podle interpretace

  teorie mnoha světů vzniknou vokamžiku

  otevření krabice dvě reality, přičemž vjedné

  znich kočka žije avdruhé nikoliv.

  Opovážlivý závěr

  Je-li popsaná představa správná, pak se ko-

  lem nás prakticky neustále utváří ohrom-

  né, nekonečné množství nových světů.

  Od toho našeho by se lišily jen mírně,

  nebo naopak nesmírně. Zůstávaly by však

  pro nás nejspíš zcela nedostupné aojejich

  existenci bychom se zřejmě nikdy spolehli-

  vě nedozvěděli.

  Ointerpretaci teorie mnoha světů se

  ve své populární knize Something Deeply

  Hidden zroku 2019 zmiňuje Sean Carroll

  zkalifornského Caltechu. Podle něj jde

  ojeden znejvíc opovážlivých azároveň

  nejvíc přímočarých závěrů kvantové

  mechaniky–což ovšem neznamená, že by

  byl dokonalý. Zásadní vada na kráse dané

  představy tkví vtom, že nevíme, jak ji

  ověřit. Vyvratitelnost přitom tvoří klíčovou

  součást moderní vědy: Plnohodnotná teorie

  či hypotéza musí nabízet recept pro své

  možné vyvrácení. Například předpoklad, že

  pták nemůže být růžový, vyvrátí návštěva

  nejbližší zoo splameňáky. Pokud ovšem ne-

  víme, jak určitou hypotézu ověřit, zůstává

  na úrovni pouhé bajky.

  RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D., šéfredak-

  tor popularizačního webu Osel.cz. Kdysi dávno

  biolog, kterému učarovala popularizace vědy,

  psychedelie astrofyziky amagie výchovy tří

  nespoutaných potomků. Ve službách Jihočeské

  univerzity vydává knihy apopularizuje českou

  vědu, jak to jen jde

  V jiných bublinových vesmírech mohou existovat

  jiní inteligentní pozorovatelé. Navzájem však

  o sobě nevíme

  Jedna zpředstav počítá isplochou

  verzí mnohovesmíru: Jde ojed-

  noduchý model tzv. prošívaného

  mnohovesmíru, který připomíná

  ohromnou deku. Je tak obrovský, že

  se vněm někde vnekonečné dálce

  může opakovat dílčí kosmos velmi

  podobný tomu našemu. Jak ovšem

  upozorňuje teoretický astrofyzik

  apopularizátor Ethan Siegel, pokud

  vesmír skutečně vznikl někdy vko-

  nečné minulosti aneexistuje žádné

  „věčně“, pak se zřejmě věrné kopie

  nás samých vparalelních oblas-

  tech prošívaného mnohovesmíru

  nevyskytují.

  Jako prošívaná deka

  Je vesmír pouhým

  matematickým

  konstruktem?

• Strana 18

  18

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  kosmické perličky

  sondy v letošním roce

  Ilustrace NASA, ESA, Wikipedie

  Průzkumníci roku 2022

  Na Měsíc letos zamíří celá flotila návštěvníků. Spo-

  lečnost ispace zJaponska plánuje na druhou polovinu

  roku start přistávacího modulu Hakuto-R (na ilustraci).

  Tamní kosmická agentura JAXA připravuje misi SLIM

  alias Smart Lander for Investigating Moon, určenou

  kprověření přesného přistání. NASA chce ve spolu-

  práci sfirmou Intuitive Machines dopravit na Měsíc

  těžařského robota PRIME-1, který se zaměří na odběr

  podpovrchových vzorků ahledání vody. Pátrat po jejích

  zásobách voblasti jižního pólu mělo letos také americké

  vozítko VIPER

  neboli Volatiles

  Investigating

  Polar Exploration

  Rover, vybavené

  metrovým vrtá-

  kem. Jeho start se

  však přesunul na

  rok 2023.

  Flotila kMěsíci:

  Těžaři aprůzkumníci

  NASA plánuje na rok 2025 návrat astronautů na Měsíc. K tomu je potřeba

  vyvinout mnoho nových technologií a prověřit je přímo na lunárním povrchu.

  A ke slovu se dostanou i další kosmické sondy

  František Martinek

  Vúnoru by se měla kMěsíci vydat

  bezpilotní loď Orion vrámci mise

  Artemis 1. Jedná se oprvní krok ame-

  rického lunárního programu. Nová

  supertěžká raketa SLS vynese při své

  premiéře plavidlo Orion, jež vstoupí

  na oběžnou dráhu našeho souputníka

  apo 3–6týdnech se vrátí na Zemi.

  Kromě toho ponese SLS vadaptéru,

  který ji spojuje slodí, také 13 cubesatů

  zUSA, Itálie aJaponska. Některé se

  vydají na lunární orbitu, jeden zamíří

  do libračního centra L

  2

  ajiné poletí dál

  do meziplanetárního prostoru.

  Artemis 1:

  První lunární

  krok

  Start své první sondy kMěsíci připravuje iJižní Korea: Orbi-

  ter ohmotnosti 550kg by měl knašemu souputníkovi vyrazit

  letos vsrpnu. Kromě pěti korejských experimentů ponese na

  palubě také jeden americký–kameru NASA ShadowCam, jež

  bude „nahlížet“ do trvale zastíněných oblastí ahledat tam

  námrazu, či přímo vodní led. Sonda Korea Pathfinder Lunar

  Orbiter alias KPLO bude kolem Měsíce kroužit po polární

  dráze ve výšce 100×300km ajejí výzkumný program se

  zaměří na detailní studium lunárního povrchu, včetně pólů.

  Kromě ledu bude automat pátrat po zásobách uranu, helia-3,

  křemíku ahliníku. Do kosmu ho vynese raketa Falcon 9.

  KPLO: Korea poletí

  nadrakovi

• Strana 19

  19

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  sondy v letošním roce

  kosmické perličky

  Start rusko-evropské sondy ExoMars 2022 se již dvakrát

  odkládal, nyní se plánuje na 20.září 2022. ZBajkonuru zamíří

  průzkumník do kosmu na raketě Proton-M surychlovacím

  blokem Briz-M ana rudou planetu dorazí 10.června 2023,

  po 264 dnech letu. Součást mise tvoří také evropská pojízdná

  vědecká laboratoř Rosalind Franklin, kterou na marsovský

  povrch dopraví ruská přistávací platforma Kazačok. Rover

  zvládne vautomatickém režimu denně urazit až sto metrů.

  Na vozítku ina přistávacím modulu bude umístěno 11 rus-

  kých přístrojů, další dva dodala pro misi ESA.

  Aditya-L1:

  Indie vstříc Slunci

  Indická kosmická agentura ISRO plánuje na tře-

  tí čtvrtletí start sluneční observatoře Aditya-L1,

  skoronografem oprůměru 20cm provýzkum

  atmosféry naší hvězdy. Sonda ohmotnosti 1475kg

  ponese sedm experimentů, celkově vážících 244kg.

  Pozorování bude provádět zoběžné dráhy kolem li-

  bračního bodu L

  1

  soustavy Země–Slunce speriodou

  178 dnů, ve vzdálenosti asi 1,5 milionu kilometrů od

  „rodné“ planety směrem kcentrální stálici. Přístroje

  automatu budou studovat sluneční fotosféru otep-

  lotě kolem šesti tisíc stupňů, chromosféru ikorónu

  steplotou zhruba milion stupňů.

  ExoMars 2022: Evropa

  aRusko na Mars

  Psyche:

  Za železnou

  planetkou

  VJet Propulsion Laboratory zahájili

  loni vbřeznu finální montáž atestování

  sondy Psyche, která má studovat stejno-

  jmennou planetku vhlavním pásu mezi

  Marsem aJupiterem. Vědci se domnívají,

  že ačkoliv se většina asteroidů zformo-

  vala zkamenů či ledu, základ Psyche

  tvoří kov–konkrétně železo anikl. Její

  složení by se tak podobalo zemskému

  jádru. Objevují se proto úvahy, že jde

  ojádro dávné planety, jež přišla osvé po-

  vrchové vrstvy. Montáž azkoušky sondy

  mají být dokončeny na jaře 2022, tak aby

  mohla vsrpnu vzlétnout zmysu Cana-

  veral. Na oběžnou dráhu kolem planetky

  pak vstoupí počátkem roku 2026.

• Strana 20

  20

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  hlubiny kosmu

  osamělé planety

  Foto a ilustrace NASA, ESA, Wikipedie

  M

  ladé Slunce obklopoval rotující

  disk plynu aprachu, zněhož se

  zrodily planety. Jejich oběž-

  né dráhy byly zřejmě zpočátku kruhové

  anahuštěné blízko sebe, ale gravitační

  interakce mezi velkými objekty původní

  uspořádání narušila azpůsobila rychlé pře-

  skupení raných obřích planet. Výsledkem

  se stalo současné uspořádání, ve srovnání

  sdalšími známými planetárními systémy

  poněkud neobvyklé.

  Ztracená planeta

  Pravděpodobné původní pozice Jupitera

  aSaturnu ijejich vliv na výstřední archi-

  tekturu naší soustavy odhalila nedávná

  studie, vedená Matthewem Clementem

  zCarnegie Institution for Science. (Na

  výzkumu se spolupodílel český astronom

  David Nesvorný.) Vytvořený model rovněž

  ukázal, že se pozice Uranu aNeptunu mě-

  nila vlivem hmotnosti Kuiperova pásu–ale

  také obří ledové planety, jež kdysi obíhala

  vprostoru mezi Saturnem aUranem.

  Těleso ovelikosti Neptunu však bylo

  vdůsledku gravitační nestability kata-

  pultováno ze Sluneční soustavy, tehdy

  staré asi jen 600 milionů let. Apodobným

  způsobem mohly přijít o domov další ob-

  jekty zjiných planetárních systémů…

  Odkud se vzaly?

  Do zvláštní kategorie tzv. bludných planet

  patří tělesa planetárních rozměrů oniž-

  ších hmotnostech, než jakých dosahují

  hnědí trpaslíci, tedy objekty na pomezí

  hvězdy aoběžnice. Hmotnost většiny

  bludných planet, jež se dosud podařilo

  vypátrat, odpovídá několika ekvivalen-

  tům Jupitera–atakové se snáz objevují.

  Astronomové však pozorovali rovněž objek-

  ty ovelikosti Země.

  Bludné planety se zřejmě utvořily

  zprachoplynného disku okolo mateřské

  hvězdy, krátce poté však byly vdůsledku

  gravitačních interakcí zmladého planetár-

  ního systému vypuzeny adostaly se na osa-

  mocené mezihvězdné dráhy. Astronomové

  zvažují také myšlenku, že by se mohly

  formovat ibez přítomnosti stálic–pouze

  zhustých oblaků plynu aprachu, podobně

  jako samotné hvězdy. Uvedenou představu

  však může potvrdit či vyvrátit jedině další

  výzkum.

  Ne všechny planety mají domov u své stálice. Existují i světy, které se bezcílně toulají

  vesmírným prostorem. Jejich množství zatím jen odhadujeme, ale podle některých

  vědců jich může být víc než hvězd. Protože však prakticky nezáří ve viditelném

  světle, není snadné je objevit

  František Martinek

  Planetární

  bezdomovci

  Vizualizace planety

  s rozměry Jupitera, volně

  putující vesmírem bez

  mateřské hvězdy

• Strana 21

  osamělé planety

  hlubiny kosmu

  21

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  Odhady apočty

  Existenci bludných planet předpověděly

  ještě před jejich objevem teoretické práce

  zaměřené na dlouhodobou evoluci plane-

  tárních systémů. Simulace předpokládaly

  velmi dynamický vývoj zmíněných soustav,

  vedoucí často kvyvržení některých těles do

  vnějšího prostoru. Bludné planety by tedy

  mohly být poměrně četné.

  Rozvoj techniky vposledních letech

  umožňuje astronomům pozorovat velké

  množství hvězd Mléčné dráhy ashro-

  máždit obrovský objem dat. Na základě

  získaných údajů pak vědci dospěli kpři-

  bližnému odhadu počtu osamělých planet:

  Jen vnaší Galaxii by mohly na jednu

  stálici připadat vprůměru dvě, takže jich

  Mléčnou dráhou možná bloudí až 400mi-

  liard. Uvedené číslo však představuje

  odhad zroku 2017 aněkteří odborníci jej

  považují za velmi podhodnocené. Novější

  zdroje kalkulují vsamotné Mléčné dráze až

  sněkolika biliony popsaných těles.

  Jak je najít?

  Na poli objevování planet kroužících

  kolem cizích hvězd sklízejí vědci velké

  úspěchy: K6.prosinci 2021 bylo potvr-

  zeno 4888takových světů ajejich počet

  dál roste. Hledání tajemných planetárních

  „tulaček“ však tvoří mnohem složitější

  aobtížnější disciplínu: Seznam zatím čítá

  necelou třicítku kandidátek.

  Mnohé znich astronomové identikovali

  díky metodě tzv. gravitačního mikročočko-

  vání, která usnadňuje objevování vzdálených

  cílů (viz Prozrazeni gravitací): Když hvězda

  přechází velice přesně před stálicí vpozadí,

  její gravitace zaostří azesílí světlo vzdálenější

  kolegyně, která se tím stane jasnější. Stejně

  může působit iobíhající exoplaneta, čímž se

  prozradí. Metoda se využívá kdetekci nej-

  vzdálenějších cizích planet amůže posloužit

  také kodhalení volně se pohybujících těles

  planetárních rozměrů mimo gravitační pole

  hvězd. Zcharakteru průběhu zjasnění, tzv.

  světelné křivky, lze potom určit vzdálenost

  ahmotnost potulné planety.

  Vcentru Galaxie

  Zřejmě prvním kandidátem na volně

  putující planetu se stal objekt označený

  OTS 44, objevený vroce 1998. Dělí jej od

  nás 554 světelných roků, jeho hmotnost

  odborníci odhadli na 11,5násobek Jupitera

  ajeho stáří určili na 0,5–3 miliony roků.

  Loni pak astronomové detekovali

  čtyři nové události při sledování gravitační

  mikročočky, přičemž využili data zmise

  K2 vesmírné observatoře Kepler. Zmíněné

  objekty odpovídají planetám opodobné

  hmotnosti jako Země; pozorování však

  neodhalila doprovázející delší signály, které

  lze očekávat od mateřských hvězd. Popsané

  nové jevy tak mohou ve skutečnosti

  V důsledku gravitační nestability

  byla z mladé Sluneční soustavy

  vymrštěna planeta o velikosti

  Neptunu

  Kopule observatoře Las Campanas

  s dalekohledem, který pod křídly var-

  šavské univerzity pátrá po exoplane-

  tách v rámci projektu OGLE

  V červeně vyznačené oblasti Ga-

  laxie se nachází většina známých

  exoplanet. Gravitační mikročoč-

  kování umožňuje objevovat cizí

  i toulavé planety mnohem dál

  od Země (viz žluté tečky)

  Většina známých

  exoplanet

  OGLE-2014-BLG-0124L

  Exoplanety objevené

  gravitační mikročočkou

  Sluneční soustava

  Naše Galaxie–Mléčná dráha

  Naše Galaxie–Mléčná dráha

• Strana 22

  hlubiny kosmu

  osamělé planety

  22

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  představovat část souboru volně putujících

  planet vcentru Mléčné dráhy.

  Poutníci ovelikosti Země

  Przemek Mróz ajeho kolegové zobserva-

  toře varšavské univerzity využívají kobjevo-

  vání toulavých planet projekt OGLE alias

  Optical Gravitational Lensing Experiment.

  Popsané světy ovelikosti Země by podle

  jejich výpočtů mohly být velmi četné:

  Kvůli chybějícím datům amalému vzorku

  se sice jejich počet odhaduje obtížně, přesto

  by jich dle polského vědce mohlo existo-

  vat víc než hvězd. Vříjnu 2020 objevil

  tým díky gravitačnímu mikročočkování

  bludnou planetu, jež dostala označení

  OGLE-2016-BLG-1928. Jedná se ovolně

  putující objekt shmotností mezi Marsem

  aZemí, tedy onejméně hmotnou pla-

  netu, jakou se kdy podařilo zmíněnou

  metodou zaznamenat.

  OGLE patří mezi největší anejdéle

  trvající průzkumy. Započal již téměř před

  třemi dekádami avsoučasnosti využívá 1,3m

  dalekohled varšavské univerzity, umístěný na

  observatoři Las Campanas vChile. Teleskop

  každou jasnou noc sleduje stamiliony hvězd

  vcentrální oblasti Galaxie, přičemž pátrá po

  změnách vjejich jasnosti. Další podobně

  zaměřený projekt, Microlensing Observations

  in Astrophysics (MOA), používá novozéland-

  ský dalekohled oprůměru 1,8m. Avpro-

  sinci 2013 se díky němu podařilo objevit

  kandidáta na exoměsíc, obíhající kolem

  bludné planety MOA-2011-BLG-262.

  Život bez hvězdy

  Při přemýšlení omimozemském životě na ji-

  ných planetách vycházíme zpředpokladu, že

  Jen v naší Galaxii by mohly

  na jednu hvězdu připadat

  v průměru dvě bludné planety

  Planeta

  Země

  Jasnost hvězdy

  Čas

  Skutečně hmotné vesmírné objekty ohýbají svou

  gravitací časoprostor asním ipaprsky procháze-

  jícího záření. Jestliže se čočkující objekt azdroj zá-

  ření ocitnou spozorovatelem vpřímce, bude se mu

  zmíněný vzdálený zdroj jevit jako kroužek kolem

  gravitační čočky. Tou se může stát jakýkoliv objekt

  sdostatečnou přitažlivostí, včetně (supermasiv-

  ních) černých děr, kvazarů či celých galaxií.

  Pokud záření ohýbají tělesa hvězdné, či

  dokonce jen planetární velikosti přímo vMléčné

  dráze, vznikají gravitační mikročočky. Projevují

  se tím, že vzdálený zdroj najednou zjasní apo

  krátké době zase získá původní vzhled. Zde nás

  přitom nezajímají ani tak zvětšované obrazy, jako

  samotné mikročočky. Nabízejí totiž skvělou příle-

  žitost dozvědět se něco otělesech vMléčné dráze

  bez ohledu na jejich záření.

  Světlo

  Hvězda

  Prozrazeni gravitací

  Předpokládaný

  vzhled toulavé pla-

  nety 13krát hmot-

  nější než Jupiter,

  s polární září v dů-

  sledku existence

  magnetického pole

  200krát silnějšího

  než u plynného

  obra. Stáří „tulač-

  ky“ se odhaduje na

  200 milionů roků

  a od Země ji dělí

  20 světelných let

  Mikročočkování

  Zjasnění vzdáleného zdroje

  Zakřivení časoprostoru

• Strana 23

  osamělé planety

  hlubiny kosmu

  23

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  oběžnice krouží kolem hvězd, které jim po-

  skytují energii. Alberto Fairén zCentro de

  Astrobiología vMadridu se však domnívá,

  že iplanetární „bezdomovci“ mohou hostit

  alespoň mikrobiální život. Situace na nich

  by se mohla podobat například Jupiterovu

  měsíci Europa, kde vědci rovněž předvídají

  možný výskyt jednoduchých živých forem.

  Již vroce 1998 předpokládal David

  J. Stevenson zkalifornského Caltechu, že

  některé objekty ovelikosti planet putující

  vesmírem si mohou zachovat nemrznoucí

  atmosféru. Manasvi Lingam zFlorida

  Institute of Technology ajeho kolega Avi

  Loeb se problematice věnovali včlánku

  zroku 2019: Studovali, zda mohou organis-

  my přežívat voceánech pod vrstvou ledu.

  Adospěli kzávěru, že ledový krunýř dokáže

  vodu izolovat před úplným promrznu-

  tím zvenčí audržet ji kapalnou. Vodní

  prostředí se přitom zahřívá teplem zrozpadu

  radioaktivních prvků vjádru planety.

  Ve hře však zůstávají idalší možnosti:

  Pokud by toulavou planetu obklopova-

  la hustá vodíková atmosféra, mohla by

  působit jako přikrývka, která umožní do-

  konce existenci kapalné vody na povrchu.

  Ajestliže je planeta vymrštěna ze soustavy

  společně světším měsícem, může úplnému

  zmrznutí vody zabránit působení slapových

  sil. Zbývá otázka, zda se vtakovém prostře-

  dí udrží alespoň jednoduchý život.

  Hrozba tuláka

  Astronomové tedy předpokládají exis-

  tenci miliard bludných planet, jež putují

  nazdařbůh daleko za hranicemi Sluneční

  soustavy. Co když se však některá dostane

  do blízkosti našeho systému? Nejbližšího

  tuláka se zatím podařilo vypátrat dvacet

  světelných let od Země. Co se stane, pokud

  kosmický vetřelec skrz naši soustavu prolét-

  ne? Jak ovlivní dráhy planet? Může Zemi od-

  klonit mimo obyvatelnou zónu? Aco když

  se bude pohybovat na kolizním kurzu?

  Jakmile by mezihvězdný návštěvník

  vnikl rychlostí stovek kilometrů za sekundu

  do Sluneční soustavy, působil by rušivě na

  trajektorie všech oběžnic: Těleso s13ná-

  sobkem hmotnosti Jupitera by zapříčinilo, že

  by se staly velmi protáhlými, což by neblaze

  ovlivnilo ipozemský život. Pokud by se naše

  planeta ocitla mimo obyvatelnou zónu, buď

  by ji svíralo přílišné horko během přiblížení

  ke Slunci, nebo naopak zima ve větší vzdá-

  lenosti od hvězdy. Avetřelec na kolizním

  kurzu by náš vesmírný domov zcela zničil.

  Nedělejme si však zbytečné starosti:

  Sluneční soustava je dostatečně velká,

  apodobná srážka tudíž zůstává málo prav-

  děpodobná. Naštěstí pro nás je obrovský

  ivesmír, takže toulavé planety dělí od

  ostatních těles naší Galaxie spousta volného

  prostoru. Riziko popsaného scénáře je

  proto zcela zanedbatelné.

  Planety volně putující mezihvězdným prostorem

  by mohly hostit alespoň mikrobiální život

  Hypotetická bludná planeta

  s průvodcem. Vlivem slapových sil by

  mohl měsíc o velikosti Země oplývat

  teplem a na jeho povrchu by se mohla

  vyskytovat tekoucí voda – i život

  Nová kosmická observatoř NASA

  snázvem Nancy Grace Roman

  Space Telescope, původně ozna-

  čovaná WFIRST, má zamířit do

  vesmíru vroce 2025. Vědci si od ní

  slibují mimo jiné potenciální objev

  až 100tisíc exoplanet. Velké naděje

  přitom vkládají do koronografu, jenž

  umožní přímo sledovat cizí oběžnice

  kroužící blízko mateřských hvězd.

  Žádné podobné zařízení do kosmu

  nikdy dřív neletělo.

  Teleskop bude ovšem hledat

  iplanety volně putující mezihvězd-

  ným prostorem: Zaměří se sice jen na

  malou část oblohy, získaná data však

  umožní odvodit celkový počet zmíně-

  ných těles vnaší Galaxii. Detektory na

  novém přístroji mají být víc než deset-

  krát citlivější vporovnání stěmi, jež

  dosud po toulavých planetách pátraly

  ze Země–podle NASA odhalí dokonce

  objekty ovelikostiMarsu.

  Úkol pro lovce

• Strana 24

  24

  Sluneční soustava

  původ vody

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  Ilustrace University of Glasgow, Curtin University

  P

  odle převládajících teorií se voda

  dostávala na Zemi suhličitými

  planetkami. Jenže voda nalezená

  na asteroidech složením izotopů příliš

  neodpovídá té pozemské, která oproti ní

  obsahuje méně deuteria–iontů těžkého

  vodíku. Přinejmenším část životodárné

  tekutiny na modré planetě tudíž musí mít

  jiný původ. Nižší poměr deuteria než na

  Zemi se přitom vyskytuje vsamotném

  Slunci. Je možné, aby vodík zpozemské

  vody pocházel právě znaší hvězdy?

  Nepatrné kousky

  Vroce 2010 se na Zemi vrátila japonská

  sonda Hajabusa, snepatrnými vzor-

  ky horniny zplanetky Itokawa. Vědci

  pomocí atomové sondové tomograe APT

  mimořádně detailně prozkoumali svrch-

  ních asi 50 nm povrchu vzorků. Objevili

  tak vrstvičky bohaté na hydroxylovou sku-

  pinu OH, obsahující atom kyslíku avodí-

  ku, a–což je velmi důležité–vodu H

  2

  O,

  složenou ze dvou atomů vodíku ajednoho

  atomu kyslíku. Šlo ovelmi neočekávaný

  nález: Podle našich dosavadních znalostí

  by totiž měly být dané minerály zpovrchu

  asteroidu vysušené „na troud“...

  Nejpravděpodobnější zdroj atomů

  vodíku, nutných kpozdějšímu vytvoře-

  ní nalezené vody, představuje sluneční

  vítr neboli proud elektricky nabitých

  částic–většinou vodíkových iontů.

  Podle astronomů zmíněné ionty vra-

  ném období naší soustavy zasahovaly

  zrnka prachu na planetkách abalvanech

  nejrůznějších velikostí autvářely na nich

  vodu. Ta se pak při dopadu kosmických

  objektů aprachových částic dostávala na

  povrch mladé Země.

  Zprachu ibalvanů

  Podle odborných odhadů může metr

  krychlový prachu zplanetek obsahovat více

  než dvacet litrů vody. Veškerý kosmický

  prach, který se na Zemi vprůběhu dlouhých

  věků dostal, tedy znamená spoustu vody

  vzniklé spřispěním Slunce (smenším

  množstvím deuteria), jež sem pronikala

  společně stěžkou vodou zvelkých asteroidů.

  Izotopickému složení pozemské tekutiny by

  podle astronomů odpovídala směs pochá-

  zející přibližně napůl zvelkých planetek

  azprachu bohatého na vodu.

  Víme, že pozemská voda pravděpodobně pochází z vnějších oblastí Sluneční

  soustavy, z dob její počáteční historie. Co však bylo onou prvotní dodávkou,

  jež doručila životodárnou tekutinu na Zemi?

  František Martinek

  Přinesl vodu

  sluneční vítr?

  Část pozemské vody

  má zřejmě na svědomí

  sluneční vítr působící

  na prachové částice

• Strana 25

  otázky a odpovědi

  Foto a ilustrace NASA, ESA, ESO, Wikipedie

  Princip je stejný, jako když jdeme vnoci

  lesem: Obklopují nás stromy ajiné

  překážky, ale protože je tma, vidíme je

  přinejlepším značně nezřetelně. Pokud

  blikneme baterkou, světelné paprsky se

  od předmětů odrazí, čímž je osvětlí amy

  můžeme „zmapovat“ přinejmenším tu

  část lesa, kam kužel světla dopadl.

  Ve vesmíru mohou takovou

  „baterku“ představovat třeba výbu-

  chy supernov či záblesky některých

  proměnných hvězd. Vzniklý světelný

  impulz se šíří do okolí, které je však

  značně rozlehlé, takže vjeho postup-

  ném osvětlování hraje roli konečná

  rychlost světla: Ke vzdálenějším

  strukturám dorazí fotony se zpož-

  děním. Okamžik spatření odlesku

  ovlivňuje ivzdálenost bodu odrazu

  do detektoru pozorovatele. Světelný

  impulz postupně prosvěcuje struk-

  tury vokolí zdroje, což astronomům

  dovolí mapovat například rozložení

  prachových struktur, jež by jinak

  zůstaly pro přímé pozorování skryté.

  Zaznamenaný vývoj světelného echa

  od proměnných zdrojů na jednom

  objektu pak umožňuje pohlédnout

  dohistorie zdroje.

  Světelné echo nabízí jednu z mála možností, jak

  mapovat rozložení nesvítící látky v okolí jasných

  proměnlivých zdrojů

  Michal Švanda

  Vizualizace protoplanetárního disku kolem nově

  se tvořící hvězdy. Část světla z erupcí dopadá na

  okraj disku a vytváří ozvěnu, která astronomům

  umožňuje vypočítat jeho velikost

  Co může astronomům prozradit

  světelné echo?

  25

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

• Strana 26

  26

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  otázky a odpovědi

  Meteory, laicky známé též jako „pa-

  dající hvězdy“, vznikají při průniku

  malých tělísek do vysokých vrstev

  atmosféry: Při průletu se ovzdušný

  obal Země třou, utváří se ionizační

  brázda apředstavuje zdroj elektro-

  magnetického záření. Kpůvodcům

  velkého zlomku zmíněných tělísek

  patří aktivní komety, znichž se

  prachové částice uvolňují přirozeně

  během průletu kolem Slunce. Za vla-

  saticí vzniká proud meteoroidů apři

  střetu se Zemí se stává původcem

  meteorického roje.

  Rojové meteory vylétají zjed-

  noho místa na obloze, ztzv. ra-

  diantu. Úkaz tedy zjevně musí mít

  své mateřské těleso, ale ne vždy ho

  známe. Může se jednat třeba opo-

  zůstatek komety, která již vyhasla,

  takže ji při průletu kolem Slunce

  nevidíme, nebo se ikompletně

  rozpadla, případně se mohla gravi-

  tačním rušením jiných těles dostat

  na výrazně jinou dráhu. Sjisto-

  tou například neznáme mateřské

  těleso lednových Kvadrantid, velmi

  významného roje; odborné práce

  jen poukazují na několik kandidátů.

  Zcela bez kandidátů pak zůstávají

  často slabší roje–jako třeba -Mo-

  nocerotidy, jež bývají aktivní kolem

  22.listopadu.

  Známe mateřská tělesa

  všech meteorických rojů?

  Kolem gravitačního centra našeho

  solárního systému krouží celé spektrum

  nejrůznějších těles, od obřích planet

  přes oběžnice zemského typu po objekty

  srozměry řádově vkilometrech imenší.

  Velké členky naší soustavy znaly už

  dávné civilizace–ostatně výraz „plane-

  ta“ odkazuje křeckému „planétés“ neboli

  „tulák“–kdežto menší tělesa se podařilo

  objevit až poměrně nedávno.

  První znich odhalil 1.ledna 1801

  italský astronom Giuseppe Piazzi, při-

  čemž dnes jeho objev nese název Ceres.

  Orok později pro něj William Herschel

  použil označení „asteroid“, což latinsky

  znamená „hvězdě podobný“. Snažil se

  tím popsat vzhled takových objektů

  vdalekohledu: Jevily se jen coby jasné

  body, ale chovaly se jako planety. Bylo

  zjevné, že jde zřejmě ovelmi malá

  tělesa, adnes jim říkáme planetky.

  Asteroid, někdy též asteroida, tedy

  představuje starší anepřesný výraz

  právě pro planetky.

  Je asteroid totéž co planetka?

  Kometární globule mají svlasaticemi

  společný jen vzdáleně podobný vzhled.

  Jde oútvary srozměry řádově ve

  světelných rocích anajdeme je typicky

  vmlhovinách, vjejichž blízkosti došlo

  například kvýbuchu supernovy.

  Mlhovinu pak formuje rázová vlna

  šířící se od supernovy, kdy mohutný

  ekvivalent hvězdného větru odfukuje

  vše, co mu stojí vcestě (tedy téměř

  vše–některé hustší partie mohou být

  vůči erozi imunní). Protože proud hor-

  kého plynu od supernovy vane jedním

  směrem, vznikají způvodně víceméně

  sférických shluků protažené útva-

  ry, na pohled připomínající komety.

  Jiná hypotéza vychází ze společného

  působení hvězdného větru ainten-

  zivního ionizujícího záření horkých

  stálic typu OaB na chladný plyn. Tato

  společná činnost může podle počítačo-

  vých modelů nejprve vést kformování

  bizarních útvarů známých jako „sloní

  choboty“, jež se mohou časem přeměnit

  na kometární globule.

  Má kometární globule něco

  společného s kometou?

  Kvadrantidy, první významný

  meteorický roj v roce, jsou aktivní

  do 10. ledna a maxima dosahují

  v noci z 3. na 4. ledna

• Strana 27

  otázky a odpovědi

  Kvazary, tedy kvazi-stelární objekty,

  dnes patří mezi typické zástupce tzv.

  aktivních galaktických jader. Jde očer-

  nou veledíru vcentru vzdálené galaxie

  obklopenou akrečním diskem, znějž

  na její horizont událostí spiráluje plyn.

  Na cestě ke své definitivní záhubě se

  zmíněný materiál ohřívá, čímž vyvolává

  nejrůznější dynamické procesy. Kvazary

  představují intenzivní zdroje záření

  vcelém elektromagnetickém spekt-

  ru arovněž je doprovázejí například

  polární výtrysky. Za mikrokvazar pak

  označujeme kvazar vmenším měřítku.

  Jeho srdce tvoří hvězdná černá díra,

  tedy gravitačně zkolabovaný pozůstatek

  velmi hmotné stálice. Ta je také obklo-

  pena akrečním diskem azdrojem plynu

  obvykle bývá druhá složka dvojhvězdy.

  První mikrokvazar se podařilo objevit

  vroce 1979 adostal označení SS433.

  Jedná se zároveň onejbližší známý

  objekt svého druhu: Leží ve vzdálenosti

  5,5kiloparseku, vsouhvězdí Orla.

  Jak daleko leží nejbližší známý mikrokvazar?

  27

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  Betelgeuze, druhá nejjasnější hvězda Orionu,

  se řadí mezinejbližší kandidáty na výbuch

  supernovy typu II. Leží ve vzdálenosti

  640světelných let aje tak obrovská, že patří

  ktěm několika málo stálicím kromě Slunce,

  které dokážeme pomocí velkých dalekohledů

  rozlišit jako kotoučky. Kdyby se nacházela

  na místě naší denní hvězdy, zasahovala by

  její fotosféra až kJupiteru.

  Vsoučasnosti se život Betelgeuze jistě

  blíží závěru aje pouhou otázkou času, než

  exploduje jako supernova typu II. Vté chvíli

  se stane jedním znejjasnějších objektů noční

  oblohy, abude pozorovatelná dokonce ive

  dne. Jestli ke kolapsu dojde letos, nebo za

  tisíc let, není jasné. Blíž krealitě má však

  zřejmě druhá uvedená hodnota.

  Zdá se, že rotační osa stálice nemíří

  kZemi. Gama-záblesky, jež se svýbuchy

  supernov pojí, tak nebudou směřovat knám,

  aneměly by tudíž mít na pozemskou ekosfé-

  ru vliv. Navíc se podle současných odhadů

  nezdá, že by Betelgeuze oplývala do-

  statečně hmotným jádrem, aby

  zkolabovala na černou díru.

  Nejpravděpodobnější vý-

  sledek tudíž představuje

  neutronová hvězda,

  zhruba s1,5násobkem

  hmotnosti Slunce.

  Kdyby se z Betelgeuze stala černá díra,

  mohla by nás ohrozit?

  Srovnání rozměrů

  Betelgeuze a Sluneční

  soustavy. Snímek

  hvězdy pořídil teleskop

  ALMA neboli Atacama

  Large Millimeter Array

  Vizualizace mikrokvazaru

  v souhvězdí Orla

  Jupiter

  Mars

  Země

  Venuše

  Merkur

  Saturn

• Strana 28

  28

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  průzkum kosmu

  dalekohled JWST

  Foto a ilustrace NASA, ESA

  H

  vězdářský dalekohled umístěný

  na zemském povrchu se musí

  vždy vypořádat satmosférou: Je

  to podobné, jako kdyby chtěl detailně

  pozorovat plavce pod hladinou. Ale pokud

  se teleskop nachází nad vzdušným obalem

  Země, jeho možnosti se značně rozšíří

  aschopnost sledovat ivelmi vzdálené

  objekty vkosmu výrazně vzroste.

  Nejlepší znejlepších

  Bezpochyby nejznámější kosmickou

  obser vatoř představuje legendární

  Hubbleův vesmírný dalekohled neboli

  Hubble Space Telescope (HST), který

  si připsal ohromný počet mimořádně

  důležitých astronomických objevů. Kromě

  přesnějšího měření rozpínání vesmíru, po-

  zorování planet ujiných hvězd či zachycení

  dopadu komety na Jupiter pořídil jedineč-

  né snímky vzdálených galaxií, do té doby

  Zázrak moderní astronomie, který vznikal tři desetiletí, je konečně připraven

  zahájit svou vesmírnou misi. Očekávání panují opravdu značná a není divu:

  Jde o největší, nejsložitější, nejvýkonnější a nejdražší kosmický teleskop,

  jaký se kdy podařilo postavit

  Karel Zvoník

  Vesmírný dalekohled

  Jamese Webba

  Technický zázrak,

  Vesmírný teleskop

  Jamese Webba

• Strana 29

  dalekohled JWST

  průzkum kosmu

  29

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  nepozorovatelných, či záběry zrození planet

  istálic. Jenže HST vynesený do kosmu

  vroce 1990 stárne adnes již zdaleka není

  vtakové formě jako kdysi.

  Zdá se tedy, že Hubbleův nástupce

  přichází přesně vpravou chvíli. Americká

  kosmická agentura na něm pracuje už

  desítky let, ale jeho uvedení do provozu

  stále bránila řada problémů. Dalekohled

  pojmenovaný po druhém správci NASA

  Jamesi Webbovi představuje výsle-

  dek spolupráce Spojených států sESA

  aKanadskou vesmírnou agenturou. Pyšní

  se řadou převratných technologií včetně

  obrovské skládací sluneční clony, seg-

  mentového zrcadla ošířce 6,5m ačtyř

  vědeckých přístrojů pro sběr dat, která

  mohou zásadně změnit naše chápá-

  ní vesmíru. Zmíněné inovace ovšem

  znamenaly také zpoždění anebývale

  nafouknutýrozpočet.

  Celých dvacet let

  Vesmírný dalekohled Jamese Webba alias

  James Webb Space Telescope (JWST) se

  začal koncipovat už v90.letech minulé-

  ho století acelkově měl stát zhruba 500

  milionů dolarů. Sjeho startem se počí-

  talo již vroce 2007, ale vprůběhu let se

  několikrát přepracovával, došlo na opravy

  různých nedostatků aodehrála se řada

  testů. Navíc vposledním roce apůl zasáhla

  ještě pandemie. Náklady na vývoj přístroje

  se tak nakonec vyšplhaly na závratných 8,8

  miliardy dolarů, bez započtení výdajů na

  přepravu astart.

  „Šlo oběh na dlouhou trať,“ uvádí Heidi

  Hammelová, interdisciplinární vědecká

  pracovnice projektu aviceprezidentka

  správní rady e Planetary Society. „Začala

  jsem na projektu pracovat před dvaceti lety,

  než se mi narodil nejmladší syn. Aten dnes

  studuje vysokou školu,“ dodává.

  Jeden snímek rozhodl

  Zásadní krok na cestě knovému tele-

  skopu se odehrál vprosinci roku 1995.

  Vědecký tým Hubbleova dalekohledu se

  tehdy rozhodl namířit jej do velmi malé

  oblasti vsouhvězdí Velké medvědice. Po

  deset dnů tak observatoř „upírala zrak“

  do zdánlivě prázdného místa na nebi,

  výsledek byl ovšem šokující: Vzniklý

  snímek, známý jako Hubbleovo hlubo-

  ké pole, připomínal šperkovnici plnou

  galaxií všech tvarů, velikostí abarev.

  Pro vědce znamenal skutečnou truhlu

  spokladem, protože zachycené hvězdné

  ostrovy patřily knejstarším anejvzdá-

  lenějším objektům, jaké se do té doby

  podařilo pozorovat. Na jednom záběru

  zvelmi malé části oblohy se jich nacháze-

  ly až tři tisíce.

  Jak ovšem vědci později zjistili, nešlo

  oprvní generace galaxií. Ty se nepovedlo

  detekovat ani při obdobných pokusech

  později. Vdůsledku rozpínání vesmíru se

  od nás totiž starší anejvzdálenější hvězdné

  ostrovy rychle vzdalují ajejich světlo se

  posouvá dál do oblasti infračerveného

  záření, takže se stávají slabšími ahůř

  viditelnými. Tým teleskopu HST zjistil,

  že existuje doslova celý svět světla, který je

  pro observatoř neviditelný kvůli popsa-

  nému kosmologickému rudému posuvu.

  Závěr zněl jasně: Potřebujeme nový, vý-

  konný infračervený dalekohled světším

  zrcadlem, který nám umožní vzdálené

  objekty pozorovat. Aodpověď se zhmot-

  nila právě vteleskopu JameseWebba.

  Velmi, velmi hluboko

  Zatímco nejstarší galaxie, kterou kdy

  Hubble spatřil, vznikla 400milionů let po

  Velkém třesku, Webb zvládne pozorovat

  hvězdné ostrovy staré pouhých 250mi-

  lionů roků! Právě jim vděčíme za svou

  existenci, neboť ve zmíněných prvních

  Legendární snímek známý jako

  Hubbleovo hluboké pole způsobil

  v astronomii malou revoluci

  a rozhodl o vzniku infračerveného

  teleskopu Jamese Webba

  Náklady na vývoj JWST

  dosáhly závratných 8,8 miliardy

  dolarů, bez započtení výdajů na

  přepravu astart…

• Strana 30

  průzkum kosmu

  dalekohled JWST

  30

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  generacích galaxií se zrodily chemické

  prvky života. Webbův teleskop tak vědcům

  pomůže porozumět, jak akdy se rozsvítily

  první hvězdy aodkud se vzaly atomy, utvá-

  řející naše těla. Snad tak najdeme odpovědi

  na některé znejdůležitějších anejzákladněj-

  ších otázek, jež kdy byly položeny.

  Dá se říct, že možnosti nového

  dalekohledu omezuje pouze naše vlastní

  představivost. Vědci zcelého světa budou

  nejnovější univerzální observatoř brzy po-

  užívat, aby nás zavedli na místa, okterých

  jsme dosud jen snili.

  Dva zázraky

  Jedna věc je uvědomit si, že knahlédnu-

  tí zpět do raného vesmíru potřebujeme

  velký infračervený dalekohled. Věc druhá,

  aobtížnější, je zkonstruovat ho. Webb

  vyžadoval značný pokrok vdeseti

  hlavních technologiích, včetně optiky,

  detektorů atepelných řídicích systémů.

  Největší výzvu pak znamenal vývoj zrcadla

  Osmnáct segmentů beryliového

  zrcadla pokrývá tenká vrstva zlata,

  které infračervené paprsky odráží

  nejlépe

  Výkonný infračervený teleskop

  zvládne pozorovat hvězdné ostrovy

  staré pouhých 250 milionů roků

  Pětivrstvý sluneční

  štít observatoře JWST

  dosahuje velikosti

  tenisového kurtu

• Strana 31

  dalekohled JWST

  průzkum kosmu

  31

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  aslunečního štítu, jež se právem považují

  za dva zázraky.

  Sprůměrem 6,5m překonává hlav-

  ní zrcadlo víc než 2,5krát svůj protějšek

  uHubblea, apřesto zůstává dost lehké

  ikompaktní, aby se vešlo pod ochranný

  kryt rakety. Po 12různých úpravách návr-

  hu se inženýři nakonec rozhodli pro lehké

  beryliové zrcadlo rozdělené do 18 šesti-

  úhelníkových segmentů, uspořádaných

  jako plástev. Berylium přitom nevybrali

  náhodou: Díky jeho nízké hmotnosti váží

  každý díl pouhých 20kg.

  Aby zrcadla dobře odrážela paprsky,

  pokrývá je tenká vrstva kovu. Ajelikož

  bude Webbův dalekohled pozorovat vesmír

  vinfračerveném spektru, sáhli odborníci po

  zlatě, které zmíněné paprsky odráží nejlépe.

  Teleskop byl zkonstruován tak, aby se díky

  sklopení tří segmentů na každé straně vešel

  do nákladního prostoru vybrané evropské

  rakety Ariane 5, pro niž půjde onejcennější

  náklad vdosavadní historii.

  Kosmický mrazák

  Přístroje dalekohledu se musejí chladit na

  tak nízké teploty, že by to na Zemi stačilo

  nejen ke zkapalnění kyslíku, ale ikjeho

  ztuhnutí. Teleskop proto ponese speciální

  chladič, první kosmický exemplář svého

  druhu. Jeden zklíčových vědeckých přístro-

  jů, MIRI alias Mid-InfraRed Instrument

  (viz Dokonalá věda), se tak bude chladit až

  na 6,7 Kneboli −266,45°C. Jeho citlivé

  senzory díky tomu spolehlivě zaregistrují

  islabé infračervené záření, označované

  také jako tepelné. Webb tudíž zvládne

  detekovat dokonce velmi slabé světelné

  paprsky prvních hvězd agalaxií, jež

  se zrodily před miliar dami let. Celkem

  je kpropojení MIRI sostatními částmi

  chladicího systému potřeba 20m potrubí

  oprůměru 1,5mm. Vjeho útrobách,

  vinoucích se uvnitř teleskopu, pak bude

  cirkulovat helium.

  Zbývající tři vědecké přístroje na

  palubě JWST budou pracovat sblízkým

  infračerveným spektrem, které má blíž

  kviditelnému záření. Zmíněná zařízení

  potřebují pro svůj provoz rovněž chlad, ale

  nikoliv tak silný mráz jako MIRI. Budou se

  proto, stejně jako optika teleskopu, chladit

  pouze pasivně pomocí revolučního

  rozkládacího slunečního štítu. Pětivrstvá

  clona ovelikosti tenisového kurtu vznikla

  ztepelně odolného Kaptonu audrží chrá-

  něné části zhruba na úrovni −233°C.

  Extrémní teplo ichlad

  Štít, jenž patřil zhlediska vývoje knej-

  komplikovanějším částem teleskopu,

  vpodstatě rozděluje celou observatoř

  na dvě části: Ta horká bude otočená ke

  Slunci apodle počítačových modelů by se

  její vnější strana měla ohřát až na 383K,

  tedy asi 109°C. Chladná část naopak

  směřuje od centrální hvězdy do hlubokého

  vesmíru, přičemž by vnitřní vrstva štítu

  měla dosahovat pouze 36 K, tj. −237°C.

  Při tak nízké teplotě by ztuhl ikyslík,

  který na Zemi dýcháme, zatímco na druhé

  straně byste si mohli klidně usmažit vajíč-

  ko se slaninou.

  Každou zpěti vrstev slunečního štítu

  pokrývá hliník. Dvě vrstvy, jež budou

  ke Slunci nejblíž, jsou navíc ošetřeny

  ispeciálně upraveným křemíkem, který

  je má chránit před ultraalovým zářením.

  Konstrukce štítu umožňuje, aby odstarto-

  val zabalený arozvinul se až ve vesmíru,

  vprůběhu několika napínavých dní.

  Nic se nesmí pokazit

  Ale ani sluneční clona plně nestačí

  kdosažení požadovaných výsledků.

  Teleskop bude muset urazit 1,5 mili-

  onu kilometrů dlouhou cestu do tzv.

  Lagrangeova bodu L

  2

  . Vzájemné síly

  naší planety acentrální hvězdy se tam

  vyrovnávají způsobem, který dalekohle-

  du umožní trvale udržet Slunce, Zemi

  aMěsíc vzádech, zatímco bude pozoro-

  vat hlubokývesmír.

  Jelikož se bude JWST nacházet tak da-

  leko, nepůjde kněmu vyslat servisní misi

  jako vpřípadě Hubblea. Popravdě řečeno

  vsoučasnosti ani nemáme kosmickou loď,

  jež by podobnou akci zvládla. Schopnosti

  raketoplánů, trvale uzemněných od roku

  2011, se dosud nepodařilo plně nahradit.

  Proto vše musí proběhnout podle plánu.

  Navíc NASA nemá žádný jiný teleskop

  vzáloze. Po celou dobu vývoje Webbova

  dalekohledu se tudíž kladou ohromné

  nároky na testování, neboť utak složitého

  Citlivé přístroje se musejí chladit

  nateplotu jen necelých sedmi stupňů

  nad absolutní nulou

  Pozorovací stanoviště Webbova

  teleskopu dělí od Země 1,5 milionu

  kilometrů

  Oběžná

  dráha JWST

  Oběžná dráha Země

  Země

  Měsíc

  Slunce

  L

  2

• Strana 32

  průzkum kosmu

  dalekohled JWST

  32

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  zařízení se může pokazit nespočet věcí.

  Během dvou dekád, azejména vposled-

  ních pěti letech, se proto teleskop zkoušel

  atestoval všemi možnými způsoby.

  „Stálo to také část nákladů–ujistit se, že

  jsme udělali vše, co je vnašich silách, aby-

  chom zajistili úspěch mise,“ přibližuje Heidi

  Hammelová.

  Do hlubin iblízkého okolí

  Teleskop je vybaven čtyřmi přístroji

  ke zpracování světla zachyceného jeho

  zrcadly (viz Dokonalá věda). Zařízení jsou

  optimalizována pro infračervené záření, ale

  mohou také vidět část zviditelného spekt-

  ra. Přístroje lze používat samostatně, nebo

  vkombinaci ke studiu různých objektů,

  jako jsou černé díry, temná hmota, gama-

  -záblesky, gravitační vlny, rozsáhlé vesmírné

  struktury či exoplanety. Zejména infra-

  červené schopnosti dalekohledu dovolí

  nahlédnout skrz oblaka prachu aplynu

  apozorovat, jak se utvářejí hvězdy iplanety.

  JWST ovšem zacílí rovněž na

  Sluneční soustavu ajiž vprvním roce

  fungování prozkoumá objekty vna-

  šem nejbližším okolí. Zaměří se třeba

  na Mars, pás asteroidů, plynné obry

  iKuiperův pás, ale také na hledání deváté

  planety. Mezi jeho hlavní cíle se zařadí

  průzkum chemických vlastností at-

  mosfér vzdálených exoplanet: Teleskop

  dokáže najít například vodu, oxid

  uhličitý, adokonce imetan–tedy prvky,

  jež by mohly poukazovat na přítomnost

  života. Zvládne také analyzovat barvu

  cizích planet, rychlost jejich rotace, roční

  období, počasí, ale též možnou existenci

  rostlinného života.

  Vědecké přístroje ukrývá modul ISIM

  neboli Integrated Science Instrument

  Module. Je vyroben zgrat-epoxidové

  sloučeniny anachází se na spodní části

  konstrukce teleskopu. Zajišťuje elektřinu,

  výpočetní zdroje, chladicí systém istabilitu

  observatoře avedle přístrojů nese také

  navigační kamery.

  Šest měsíců hrůzy

  Po startu potrvá zhruba 180 dní, než

  se dalekohled začne věnovat skutečné

  vědě. Pracovníci projektu nazvali zmíně-

  né období „šest měsíců hrůzy“, vnarážce

  na „sedm minut hrůzy“, jež prožívají

  týmy roverů během přistání na Marsu.

  Vůbec nejnapínavější bude rozevření

  sekundárního zrcadla na tyčové kon-

  strukci: Je totiž nenahraditelné. Pokud

  by se špatně rozvinula třeba sluneční

  Jelikož se bude JWST nacházet tak

  daleko od Země, nepůjde kněmu vyslat

  servisní misi

  Dokonalá věda

  Zásadní čtveřici vědeckých

  přístrojů tvoří:

  NIRSpec 1 Near-InfraRed

  Spectrograph

  Blízký infračervený spektrograf

  vyrobila společnost Astrium GmbH

  vNěmecku apatří mezi dva přístro-

  je zajištěné Evropskou kosmickou

  agenturou. Dokáže detekovat světlo

  zprvních hvězd agalaxií, jež se

  zformovaly zhruba 400 milionů let

  po Velkém třesku, kdy ve vesmíru

  panovaly úplně jiné podmínky než

  dnes. Infračervené světlo přicháze-

  jící ze zmíněných objektů rozdělí na

  jeho barevné části–spektrum–což

  vědcům poskytne důležité informace

  ochemickém složení, dynamických

  vlastnostech, věku avzdálenosti

  sledovaných cílů. NIRSpec přitom

  zvládne najednou pozorovat až

  100různých objektů! Coby velmi

  univerzální nástroj bude studovat

  rovněž počáteční fáze zrodu stálic

  vGalaxii aanalyzovat atmosféry

  exoplanet.

  NIRCam 2 Near InfraRed

  Camera

  Kameru vblízkém infračerveném

  spektru coby hlavní „oči“ teleskopu

  vyvinul vědecký tým University of

  Arizona. Přístroj bude pořizovat sním-

  ky na hranici viditelného světla vpás-

  mu 0,6–5 µ, přičemž dokáže detekovat

  svítící objekty, jež vznikly krátce po

  Velkém třesku. Součást NIRCam 2

  tvoří koronograf, který umožní získat

  snímky disků zbytkového materiálu,

  jako je Kuiperův pás, avelmi hmot-

  ných planet obíhajících kolem blíz-

  kých hvězd. Kamera má nastavitelný

  filtr dovolující zúžit snímané infračer-

  vené pásmo. Zachytí tak iobjekty se

  zvláštními vlastnostmi vyzařování, jež

  se mohou vyskytovat ve velmi vzdále-

  ných oblastechvesmíru.

  MIRI3 Mid-InfraRed

  Instrument

  Druhý příspěvek ESA se skládá zka-

  mery aspektrometru. Dokáže nahléd-

  nout pod vrstvy prachu obklopující

  oblasti vzniku hvězd, bude pozorovat

  galaxie zpočátku vesmíru astudovat

  místa zrodu planet, stejně jako složení

  mezihvězdné hmoty. Přístroj měří

  úroveň vlnové délky infračerveného

  záření mezi 5 a27 µ. Jeho teplota by

  neměla překročit −266,45°C, proto se

  chladí speciálním zařízením (viz Kos-

  mický mrazák). NIRCam aMIRI mají

  ve výbavě chronografy umožňující

  blokovat světlo hvězd, aby bylo možné

  pozorovat slabá tělesa jako exoplanety

  vblízkosti jasných stálic.

  FGS/NIRISS4 Fine

  Guidance Sensor and Near

  Infrared Imager and Slitless

  Spectrograph

  Stabilizátor, infračervený zobrazovač

  abezštěrbinový spektrograf připravila

  Kanadská kosmická agentura. Část FGS

  slouží ke stabilizaci aorientaci daleko-

  hledu ikovládání anatáčení zrcadel,

  zatímco NIRISS představuje infračer-

  vený spektrograf, pracující vrozsa-

  hu 0,8–5 µ. Přístroj má čtyři režimy

  pozorování, včetně módu umožňujícího

  provádět spektroskopii exoplanet.

• Strana 33

  dalekohled JWST

  průzkum kosmu

  33

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  clona, přijdeme omožnost pozorovat ve

  střední infračervené oblasti, ale možná

  ještě dokážeme provádět blízké infračer-

  vené pozorování. Kdyby se však neroz-

  ložilo sekundární zrcadlo, dalekohledem

  nepronikne žádné světlo amise skončí

  dřív, než začala.

  Vdobě, kdy čtete tyto řádky, má už

  JWST zřejmě start iprvní dny vkosmu

  za sebou. Před vzletem, snímž se vdobě

  naší uzávěrky počítalo 22.prosince 2021,

  se měl složený teleskop už jen převézt do

  montážní haly na kosmodromu ausadit

  na raketu. Následovat mělo uzavření

  aerodynamického krytu apoté měl celý

  nosič zamířit krampě, vstříc posledním

  předstartovním testům...

  Největší skládanka

  První velké rozkládání, které obnáší

  roztažení rámu slunečního štítu, začne

  téměř tři dny po startu. Otevře se tak

  cesta kdalším krokům rozkládání. Oden

  později se vysouvá „krk“ teleskopu–vě-

  žovitá konstrukce DTA alias

  Deployable Tower Assembly,

  jež odděluje část se zrcadly

  apřístroji od servisního

  modulu. Dalekohled se tak

  účinně izoluje od vibrací

  azároveň se omezí přenos

  tepla ze servisního modulu.

  „Natažení krku“ navíc zajistí

  dostatek prostoru pro roz-

  kládání dalších velkýchčástí.

  Rozkládání membrány

  slunečního štítu přichází

  na řadu zhruba pět dní po

  startu: Uvolňují se speciální

  krytky, které ho dosud

  chránily.

  Další kritický bod

  nastává, když se na povel

  vytáhne všech 107 dílů, jež

  zatím udržovaly pět vrstev

  štítu na místě. Zhruba oden

  později se ztěla teleskopu

  začínají vysouvat dva díly,

  které mají vytáhnout

  všechny vrstvy štítu až

  do nálního tvaru. Poté

  se veškeré zmíněné vrstvy

  napnou ataké se vzájemně

  oddělí pomocí kladek

  amotorových systémů.

  Rozkládání anapínání štítu

  se plánovalo na 8.–9.den

  po startu, může však nabrat

  zpoždění kvůli řešení ne-

  nadálých potíží. Poté přichází na řadu vyk-

  lopení speciálního radiátoru umístěného

  za primárním zrcadlem, který má odvádět

  teplo od vědeckých přístrojů.

  Nyní se již pozornost zaměří na „oči“

  teleskopu. Rozkládání začíná uvolněním,

  vyklopením azacvaknutím „trojnožky“

  držící kruhové sekundární zrcadlo, které

  sehraje vúspěchu mise nezastupitelnou

  roli: Bude totiž zachytávat světlo nasbírané

  18 segmenty primárního zrcadla askládat

  jej do úzce zaměřeného svazku.

  Celý proces se završí rozložením pri már-

  ního zrcadla. Nejprve se vyklopí dva krajní

  panely, každý se třemi šestiúhelníkovými

  segmenty, což může trvat téměř tři

  hodiny. Vkonečné pozici se zacvaknou,

  apokud vše probíhá podle plánu, je

  14.den po startu rozkládání veškerých

  velkých dílů ukonce.

  Téměř vcíli

  Následovat budou menší, ale rovněž

  významné kroky. Celkem deset dní

  potrvá mnohoúrovňový přesun všech

  18 segmentů primárního zrcadla ze

  startovní konfigurace. Proces začne po

  definitivním ověření, že byly krajní pane-

  ly primárního zrcadla opravdu zajištěny,

  ahotovo by mohlo být 25.den po startu.

  Kzahájení velmi jemného ladění pozic

  jednotlivých segmentů se musí aktivovat

  126 extrémně přesných pohyblivých dílů

  vzadní části zrcadel. Ty pak budou moct

  skaždým segmentem hýbat, případně

  jej dokážou velmi jemně ohnout–vše

  podle specifických zadání. Vzhledem

  kmimořádné přesnosti se však popsaná

  procedura nebude počítat na dny, ale

  spíš na měsíce.

  Následně 29.den po startu dalekohled

  opět zažehne raketové motory, aby se

  usadil na předepsané oběžné dráze kolem

  libračního centra L

  2

  soustavy Slunce–

  Země, zhruba 1,5 milionu kilometrů od

  naší planety. Formálně se tak završí nejslo-

  žitější rozkládací sekvence, ojakou se kdy

  kosmická mise pokusila. Velká očekávání

  dat, snímků anové vědy však překonávají

  veškeré obavy adávají zapomenout na roky

  dlouhých příprav ačekání, které je konečně

  téměř ukonce.

  Karel Zvoník dlouhodobě pracuje vobo-

  ru lodní dopravy jako obsluha plavidel na

  mezinárodních vodních cestách. Od roku

  2015 aktivně popularizuje kosmonautiku

  ajeho články vycházejí pro řadu interneto-

  vých portálů, jako je OSEL.cz, ExoSpace.cz.

  Zaměřuje se zejména na méně známé oblasti

  dobývání vesmíru aznovupoužitelnost kos-

  mických nosičů. Je stálým členem redakcí

  webů ElonX.cz aKosmonautix.cz

  Kdyby se nerozložilo sekundární

  zrcadlo, nepronikne teleskopem žádné

  světlo amise skončí dřív, než začala

  3.den

  Roztažení

  rámu

  slunečního

  štítu

  5.den

  Rozkládání

  membrány

  štítu

  Startovní

  kongurace

  6.den

  Vzájemné

  oddělení

  vrstev štítu

  11.den

  Rozkládání

  sekundárního

  zrcadla

  13.den

  Rozkládání

  primárního

  zrcadla

  14.den

  Teleskop

  rozložen

  První dny v kosmu

• Strana 34

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  34

  průzkum kosmu

  dalekohled JWST

  Navigační

  kamery

  SPOLUPRÁCE ZRCADEL

  Světlo zkoumaného

  objektu

  Sekundární zrcadlo

  Hlavní zrcadlo

  Přístrojový

  modul ISIM

  Malé kruhové sekundární

  zrcadlo zachytí světlo

  nasbírané 18 segmenty

  primárního zrcadla asloží

  jej do úzce zaměřeného

  svazku

  Sekundární

  zrcadlo

  Sluneční štít

  SLUNEČNÍ ŠTÍT

  Teplota vnitřní vrstvy: −237°C

  Teplota vnější vrstvy: 109°C

  Odražené sluneční paprsky

  rozděluje observatoř na chladnou ateplou část

  N

  aše znalosti ovesmíru stavějí na

  informacích ze světla, jež odtud

  přichází. Fotony, zachycované

  teleskopy, nesou zprávu ochemickém

  složení zdroje iojeho vzdálenosti arych-

  losti pohybu. Nejvzdálenější objekty se

  však od nás rychle vzdalují ajejich světlo

  se posouvá dál do oblasti infračerveného

  záření, které už ani Hubbleův vesmírný

  teleskop nedokáže zachytit. Nahlédnout

  do vzdálenější minulosti nám nyní po-

  může teleskop Jamese Webba.

  Kosmický stroj času

• Strana 35

  dalekohled JWST

  průzkum kosmu

  JWST v kostce

  Typ dalekohledu: korsch

  Hmotnost: 6550kg

  Průměr primárního zrcadla: 6,5m

  Plocha primárního zrcadla: 25,4m²,

  šestkrát víc než HST

  Ohnisková vzdálenost: 131,4m

  Zaměření vlnových délek: 0,6–28,3 m

  Rozměry slunečního štítu: 20,197 × 14,162m

  Délka primární mise: 10 let

  Zajištění elektrické energie: fotovoltaický

  panel, 2 kW

  Hlavní

  zrcadlo

  Vysokozisková

  anténa

  Přístrojový

  modul ISIM

  VĚDA NA PALUBĚ

  Výbava přístrojů

  KAMERA snímající astronomické objekty

  SPEKTROGRAF rozkládající světlo

  kanalýze

  NIRCam MIRI

  FGS/NIRISSNIRSpec

  KORONOGRAF blokující záři hvězd

  umožňuje sledovat planety, které je obíhají

  Přístrojový modul ISIM

  alias Integrated Science

  Instrument Module

  ukrývá čtveřici

  hlavních vědeckých

  zařízení

  (podrobněji

  vizstranu 32)

  Servisní

  modul

  2,4m

  WEBB VS. HUBBLE

  HUBBLE

  HUBBLE

  Ultraalové Viditelné Infračervené

  1,75m

  WEBB

  WEBB

  6,6m

  Srovnání velikosti primárních

  zrcadel a pozorovatelného spektra

  Hubbleova aWebbova teleskopu

  35

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

• Strana 36

  36

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  osobnosti

  Richard Wünsch

  Foto a ilustrace NASA, ESA, Wikipedie, Richard Wünsch

  ?

  Co všechno utváří současný vesmír?

  Jeho nejdůležitější složky jsou elek-

  tromagnetické záření, baryonová atemná

  hmota atemná energie. Elektromagnetické

  záření představuje především reliktní

  záření, ale také záření hvězd, plynu apra-

  chu. Další složku tvoří baryonová hmota,

  kníž řadíme plyn, hvězdy aběžné částice,

  například protony aneutrony–elektrony

  se kní počítají také, ikdyž technicky vzato

  nejde obaryony. Důležitou součást vesmíru

  pak reprezentuje temná hmota, která se sice

  podobá té baryonové, ale nevydává elektro-

  magnetické záření. Jedná se pravděpodobně

  ozatím neznámé částice. Aposlední slož-

  kou je hypotetická temná energie, odpo-

  vědná za urychlování expanze vesmíru.

  Vsoučasné době nevíme, zda jde očástice,

  nebo jen ovlastnost gravitace, či dokonce

  ojinou sílu, které zatím nerozumíme.

  ?

  Vjakém poměru jsou uvedené složky

  vkosmu zastoupeny?

  Jejich hmotnostní poměry se během

  vývoje vesmíru mění. Podle standardního

  kosmologického modelu, založeného na

  analýze reliktního záření adalších pozoro-

  váních, tvoří vsoučasnosti temná energie

  72,8 procenta, temná hmota 22,7 procenta

  abaryonová hmota 4,5 procenta hmotnosti

  vesmíru. Hmotnost elektromagnetického

  záření je zanedbatelná, pouze 0,001pro-

  centa, ale vminulosti byl jeho podíl větší.

  Ještě podotknu, že na samotné hvězdy

  připadá asi jen devítina baryonové hmoty,

  tedy 0,5 procenta hmotnosti vesmíru.

  ?

  Kde se tedy nachází její zbytek?

  Většina baryonové hmoty je rozptýlena

  vřídkém plynu mezi galaxiemi. Dřív se jí

  říkalo ztracená baryonová hmota, protože

  jsme ji ještě neuměli detekovat, dnes už

  ovšem metody její detekce známe. Je také

  třeba dodat, že se uvedená čísla mohou

  vblízké budoucnosti změnit. Kosmologové

  nyní pozorují rozdíl mezi rychlostí expan-

  ze spočítané zreliktního záření izjiných

  metod. Nejpravděpodobnější vysvětlení zní,

  že je naše představa otemné energii příliš

  zjednodušená abudeme ji muset zrevidovat.

  ?

  Je pravda, že baryonová hmota

  může zářit atím se také ochlazovat,

  ale temná hmota to neumí?

  Ano, některé částice baryonové hmo-

  ty–tedy protony aelektrony–jsou

  elektricky nabité, takže mohou vyzařo-

  vat elektromagnetické záření vpodobě

  fotonů. Děje se tak při jejich vzájemných

  srážkách, přeskocích mezi energetickými

  hladinami vatomech, aobecně kdykoliv

  se pohybují se zrychlením. Důsledkem

  je fakt, že baryonovou hmotu můžeme

  pozorovat, anavíc zářením skutečně ztrácí

  energii aochlazuje se. Temná hmota

  elektromagneticky neinteraguje, azářením

  se tedy chladit nemůže. Interaguje však

  gravitačně, díky čemuž oní víme–adou-

  fáme, že interaguje slabě, protože na tom

  stavějí metody její přímé detekce.

  ?

  Kdy vznikly první hvězdy,

  hvězdokupy agalaxie?

  Na počátku kosmu existovala jen tem-

  ná energie ženoucí jeho expanzi, záření,

  temná hmota apostupně chladnoucí plyn

  Když shořely první hvězdy, daly vesmíru tolik potřebné těžší prvky. Z nich pak

  vznikaly nové stálice, planety a také život. Jak to celé začalo? O zrození hvězd a vývoji

  galaktických ostrovů jsme si povídali s Richardem Wünschem z Akademie věd, který

  se zabývá numerickým modelováním mezihvězdné hmoty

  Ptala se Jana Žďárská

  Ze života hvězd

  Ze života hvězd

• Strana 37

  Richard Wünsch

  osobnosti

  37

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  baryonové hmoty. Vesmír se rozpínáním

  ochlazoval, asměs temné abaryonové hmo-

  ty tak časem podléhala vlastní gravitaci,

  díky níž se vpůvodně téměř homogenním

  kosmu utvářely první struktury. Temná

  abaryonová hmota se shromažďovaly do

  vrstev apozději do vláken, která se nakonec

  rozpadla na jednotlivé objekty–zárodky

  prvních galaxií. Díky gravitačnímu kolapsu

  se protogalaxie opět ohřály. Temná hmota

  se neměla jak ochladit, proto se zformovala

  do víceméně sférických objektů, vnichž

  se gravitace nachází vrovnováze stla-

  kem–tedy do galaktických hal. Baryonová

  hmota, které je pětkrát méně, sledovala

  kolaps temné hmoty; aprotože se mohla

  zbavit části své energie elektromagnetickým

  zářením, pokračovala vkolapsu až do rela-

  tivně tenkých disků, vnichž pak vznikaly

  první hvězdy.

  ?

  Proč právě do disku, anikoliv

  do hmotného bodu?

  Protože protogalaxie díky prvotním

  náhodným poruchám vždy alespoň trochu

  rotovaly aběhem kolapsu se rotace ještě

  urychlila. Je to dáno zákonem zachování

  momentu hybnosti.

  ?

  Tvoří temná hmota součást galaxií

  ihvězdokup?

  Galaxie ji obsahují. Temná hmota však

  bez chlazení nemůže zkondenzovat do tak

  malých objektů, jako jsou hvězdokupy. Ty

  tedy samozřejmě obsahují temnou hmotu

  patřící mateřské galaxii, ale její hustota

  není oproti okolí vyšší.

  ?

  Vznik prvních galaxií ahvězd si vědci

  mohou jen představovat. Dokážeme

  jednou takový proces ipozorovat?

  Vsoučasnosti to neumíme, ale ke skutečné-

  mu pozorování by mohl zásadně napomoct

  Vesmírný dalekohled Jamese Webba.

  Zatím můžeme vznik adalší vývoj galaxií

  poměrně dobře modelovat na superpo-

  čítačích. Víme, že první hvězdné ostrovy

  byly relativně málo hmotné–ostovkách

  milionů až miliard hmotností Slunce, jako

  dnešní trpasličí galaxie–ale postupně se

  srážely aspojovaly, takže nakonec vznikly

  velké galaxie jako Mléčnádráha.

  ?

  Vraťme se ktvorbě hvězd: Proč je

  důležité se danou otázkou zabývat?

  Jeden důvod je antropocentrický–příběh

  vzniku našeho Slunce tvoří součást našeho

  vlastního původu. Se zrozením hvězd se pojí

  tvorba planet, takže zformování Země acelé

  naší soustavy přímo souvisí se zrodem Slunce,

  atudíž steorií tvorby hvězd. Vpodstatě

  všechny prvky těžší než vodík ahelium vzni-

  kají ve hvězdách, které tak určují chemický

  vývoj vesmíru. Hrají také důležitou roli ve

  vývoji galaxií: Svým zářením, hvězdnými větry

  aněkteré znich ivýbuchy supernov poskytují

  energii, jež vgalaktických ostrovech udržuje

  koloběh hmoty mezi jednotlivými složkami

  mezihvězdného plynu ahvězdami samotnými.

  Hvězdy určují chemický vývoj ves-

  míru. Jejich život začíná v hustém

  molekulárním oblaku. Jednu z tako-

  vých hvězdných porodnic, Sh2-106 ze

  souhvězdí Labutě, zachycuje snímek.

  Její bipolární strukturu utváří mladá

  hmotná hvězda, z jejíchž pólů unikají

  výtrysky horkého plynu

  Všechny prvky těžší než vodík

  ahelium vznikají ve hvězdách, které

  tak určují chemický vývoj vesmíru

  Mgr. Richard Wünsch, Ph.D.

  Vystudoval Matematicko-fyzikální

  fakultu Univerzity Karlovy, kde zís-

  kal titul Ph.D. za práci na téma „Gra-

  vitační nestability vexpandujících

  obálkách mezihvězdného plynu“.

  Na dvouletém postdoktorandském

  pobytu ve Varšavě se zabýval mo-

  delováním protoplanetárních disků

  anestabilit vedoucích ke vzniku

  planet. Vletech 2007–2009 praco-

  val jako „Marie Skłodowska-Curie

  fellow“ na univerzitě vbritském

  Cardiu. Vsoučasnosti působí na

  Astronomickém ústavu AV ČR coby

  vedoucí Oddělení galaxií aplane-

  tárních systémů. Zabývá se fyzikou

  mezihvězdné hmoty, vznikem hvězd

  ihvězdokup atím, jak tvorba hvězd

  ovlivňuje vývoj galaxií.

  Kdo je…

  Baryonová hmota v součas-

  nosti tvoří asi jen 4,5 % hmot-

  nosti vesmíru. Na samotné

  hvězdy z ní ovšem připadá

  pouze zhruba devítina, tedy

  0,5 % hmotnosti kosmu

  Co tvoří vesmír

  Hvězdy

  0,5 %

  Temná energie

  72,8 %

  Temná hmota

  22,7 %

  Baryonová hmota

  4,5 %

• Strana 38

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  38

  osobnosti

  Richard Wünsch

  ?

  Zodpovídají hvězdy iza vznik

  elektromagnetického záření?

  Ano, hvězdy jsou přímo či zprostředko-

  vaně zodpovědné za většinu elektromag-

  netického záření, které knám zkosmu

  přichází. Adrtivou část informací oves-

  míru získáváme právě díky němu–svý-

  jimkou částic kosmického záření, neutrin

  aodnedávna též gravitačních vln. Proto

  je tak důležité pochopit, jak se hvězdy

  utvářejí.

  ?

  Hvězdy se rodí vmolekulárních

  oblacích. Jak takové mračno vypadá

  azčeho se skládá?

  Molekulární oblak sestává zmezihvězdné-

  ho plynu aobsahuje také určité množství

  prachu, typicky jedno procento hmotnosti.

  Jde onatolik husté avelké objekty, že díky

  obsaženému prachu zastiňují světlo hvězd

  za nimi, ana obloze je proto sledujeme jako

  temné oblasti. Za dobrých podmínek je lze

  pozorovat ipouhýma očima: Jsou zodpověd-

  né například za temné oblasti–pásy či jakési

  rozdvojení–Mléčné dráhy na nebi.

  ?

  Jak tvorba hvězd vezmíněných

  oblacích probíhá?

  Plyn vmolekulárních oblacích díky své

  relativně vysoké hustotě ještě víc září

  aochladí se až na stovky kelvinů. Tím se

  velmi sníží tlak aoblak začne gravitačně

  kolabovat. Protože se kolaps odehrává

  nadzvukovou rychlostí, oblak je obrov-

  ský–řádově desítky parseků–ařídký plyn

  má nepatrnou viskozitu, stane se proudění

  plynu turbulentním, atudíž ivelmi chao-

  tickým. Díky gravitaci aturbulenci vznik-

  nou voblaku hustá vlákna arozpadnou se

  Naše Galaxie vlastní asi 150 kulových

  hvězdokup. Snímek zachycuje kupu

  M3 ze souhvězdí Honicích psů, která

  se pro svůj rekordní počet proměn-

  ných hvězd stala nejčastěji pozoro-

  vatelnou kulovou hvězdokupou

  Hertzsprungův–Russellův (HR)

  diagram vyjadřuje závislost po-

  vrchové teploty hvězd na jejich

  svítivosti nebo absolutní magnitudě

  vrůzných fázích vývoje. Hvězdy

  nezaplňují celý diagram rovnoměrně,

  ale shlukují se na určitých místech

  podle stáří, velikosti ahmotnosti. Na

  vodorovné ose je zanesena teplota,

  svislá osa popisuje svítivost, popří-

  padě absolutní magnitudu kalibro-

  vanou podle Slunce. Převážná část

  hvězd včetně té naší se kupí kolem

  diagonály, vtzv. hlavní posloupnosti.

  Hvězdy tam setrvávají až 90% svého

  života, vdané fázi se vjejich nitru

  spaluje vodík na helium azůstávají

  poměrně stabilní.

  Hvězdná pouť

  Nejvíc se rodí málo hmotných

  stálic–červených trpaslíků–anejméně

  pak těch nejhmotnějších hvězd, zářících

  modrobíle

  Nadobři

  Hlavní

  posloupnost

  Obři

  Bílí trpaslíci

  Svítivost

  Povrchová teplota (K)

  40000 20000 10000 5000 2500

• Strana 39

  39

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  Richard Wünsch

  osobnosti

  na sférické objekty, takzvaná jádra moleku-

  lárních oblaků nebo také globule.

  ?

  Globule již představují přímo

  zárodky hvězd. Jaké procesy vnich

  probíhají?

  Jedná se onejhustší anejchladnější složky

  mezihvězdného plynu. Hustota vnich

  přesahuje milion molekul na centimetr

  krychlový ateplota se ustálí okolo dese-

  ti Kelvinů. Jejich poloměr dosahuje asi

  desetiny parseku ahmotnost se pohybuje

  od desetiny do sta ekvivalentů Slunce. Tyto

  zárodky se dalším gravitačním kolapsem

  přemění na hvězdu, dvojhvězdu (nejčastěji)

  nebo vícehvězdný systém.

  ?

  Uvnitř globule vznikne hustá

  achladná koule plynu, protohvězda.

  Jak se zní stane zářivá horká stálice?

  Na protohvězdu se gravitačním kolapsem

  nabaluje stále víc plynu zokolních zbytků

  globule. Část ho také skončí vtakzvaném

  protoplanetárním prachoplynném disku,

  rotujícím kolem protohvězdy. Srostoucí

  hmotností se protohvězda uvnitř vdů-

  sledku komprese stále víc ohřívá. Zároveň

  se tepelná energie přenáší směrem od

  jejího jádra kpovrchu, kombinací záření

  akonvekce. Dané procesy také vytvářejí

  tlakovou sílu, jež zpomaluje atéměř zasta-

  vuje kolaps protohvězdy vlastní gravitací.

  Ohřátá látka stoupá ze středu kokrajům,

  kde se ochladí aklesá zpět kjádru. Tam

  se znovu ohřeje, přičemž se popsaný děj

  mnohokrát opakuje. Teplota na povrchu

  se však mění jen málo.

  ?

  Vydává protohvězda záření

  užvpopsaném stadiu?

  Zatím ještě nezáří ve viditelném světle. Je na

  to příliš chladná, protože má na povrchu jen

  něco přes dva tisíce kelvinů. Stačí to ovšem,

  aby mohla zářit vinfračerveném oboru.

  ?

  Kdy se zažehne termojaderná reakce?

  Teplota ve středu protohvězdy je ovšem

  mnohem vyšší, akdyž dosáhne asi milionu

  Kelvinů, začnou se slučovat lehká atomová

  jádra na těžší azačnou probíhat termojader-

  né reakce. Nejdřív se poměrně rychle spálí

  deuterium alithium na helium, později se

  slučuje vodík na helium.Daný bod se pova-

  žuje za okamžik vzniku hvězdy. Gravitační

  kontrakce protohvězdy se zastaví, protože

  tok energie vznikající termonukleární reakcí

  vyrovná gravitační sílu azajistí na dlouho

  rovnovážný stav hvězdy, která se „usadí“

  nahlavní posloupnostiHR diagramu

  (vizHvězdná pouť).

  ?

  Hvězdy se tedy rodí ve skupinách.

  Vznikají takto hvězdokupy? Ajak

  velké hvězdy obsahují?

  Ano, je to přesně tak. Jak molekulární

  oblak kolabuje, začnou se vněm vurčitém

  okamžiku tvořit hvězdy avznikne hvězdo-

  kupa. Popsaným způsobem se přitom rodí

  hvězdy nejrůznějších hmotností, od 0,08

  zhruba do 120 ekvivalentů Slunce, ajejich

  rozdělení podle hmotnosti je vpodstatě

  vždycky stejné, přinejmenším uhvězd

  vznikajících vnaší Galaxii: Nejvíc se utváří

  málo hmotných hvězd–červených trpas-

  líků–nejméně pak těch nejhmotnějších,

  zářících modrobílým světlem.

  ?

  Molekulární oblak, vněmž by se

  mohly ještě dlouho tvořit nové hvěz-

  dy, je však již během několika milionů

  let zničen: Dojde kohřátí chladného ply-

  nu, jeho ionizaci arozfoukání do okolí.

  Jaké jsou příčiny popsaného scénáře?

  Hvězdy obíhají ve společném gravitačním

  potenciálu po velmi výstředných dráhách,

  orientovaných ve všech možných směrech.

  Vznikne tak víceméně sférický útvar složený

  zhvězd, ačím víc jich je, tím kulatěji útvar

  vypadá. Zároveň však hvězdy dál interagují

  splynem molekulárního oblaku, vněmž se

  rodí. Děje se tak prostřednictvím jejich záření

  ataké hvězdných větrů, tedy plynu unikající-

  ho rychlostí až tři tisíce kilometrů za sekundu

  zjejich povrchu. Zvláštní postavení mají

  hmotné hvězdy osmkrát přesahující hmot-

  nost Slunce: Jejich záření ahvězdné větry jsou

  velmi energetické, navíc dané hvězdy na kon-

  ci života explodují jako supernovy. Aprotože

  žijí velmi krátce, jen tři apůl až čtyři miliony

  let, odehrají se zmíněné výbuchy na začátku

  existence hvězdokupy. Ke zničení mateřského

  oblaku tak stačí, aby se na hvězdy přeměnilo

  jen několik procent jeho hmoty.

  ?

  Kolik hvězd se obvykle utvoří

  zjednoho oblaku?

  Efektivita tvorby hvězd, tedy poměr hmotnos-

  ti vzniklé hvězdokupy amateřského oblaku, je

  poměrně malá. Pro vznik hvězd, který vsou-

  časnosti za běžných podmínek vgalaxiích

  probíhá, jde zhruba jen otři až pět procent.

  Zjednoho oblaku tedy typicky vznikne od

  stovek do stovek tisíců hvězd.

  ?

  Co se shvězdokupou děje po zničení

  molekulárního oblaku?

  Když se zhvězdokupy odstraní velká

  část hmoty představující mateřský oblak,

  přestane být většinou gravitačně vázaná

  arozpadne se. Její členky se pak volně roz-

  ptýlí vgalaxii. Někdy se hovoří osyndromu

  náhlého úmrtí novorozených hvězdokup.

  ?

  Amůže se stát, že se hvězdokupa

  nerozpadne?

  Ano, takto nějak se utvořily kulové hvězdo-

  kupy, které se většinou vyskytují vgalaktic-

  kých halech. Jsou systematicky hmotnější

  než jejich protějšky vznikající vdiscích

  Po zániku mateřského oblaku se

  hvězdokupa většinou rozpadne. Někdy

  se hovoří osyndromu náhlého úmrtí

  novorozených hvězdokup

  Slovníček

  Reliktní záření nebo též kosmic-

  ké mikrovlnné pozadí vyplňuje

  celý vesmír apochází zobdobí asi

  380tisíc let po Velkém třesku. Jde

  onejvzdálenější, atedy nejmlad-

  ší „objekt“, který můžeme přímo

  pozorovat. Toto elektromagnetické

  záření představuje nejvýznamnější

  zdroj poznatků omladém kosmu.

  Parsek (pc) je jednotka vzdálenosti

  používaná vastronomii. Vodbor-

  né literatuře mívá přednost před

  jednotkou světelného roku, jež se

  uplatňuje vpopulárně-naučných

  textech. Parsek vyjadřuje vzdále-

  nost, ze které je pod úhlem jedné

  obloukové vteřiny vidět úsečka

  dlouhá 1 au, tedy zhruba 150mi-

  lionů kilometrů (astronomická

  jednotka au odpovídá vzdálenosti

  Země–Slunce;). Platí přitom, že

  1pc= 3,26světelného roku.

• Strana 40

  osobnosti

  Richard Wünsch

  40

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  galaxií avzešly nejspíš zvelmi hmotných

  molekulárních oblaků. Vjejich případě efek-

  tivita tvorby hvězd pravděpodobně výrazně

  přesáhla zmiňovaných pár procent: možná

  kvůli vysoké hmotnosti oblaku, možná zji-

  ných, neznámých důvodů. Při jejich vzniku

  znich byla odstraněna hmota oblaku, která

  odpovídala jen malé části celkové hmoty,

  takže zůstaly gravitačně vázané. VMléčné

  dráze existuje asi sto padesát kulových hvěz-

  dokup ajsou velmi staré, skoro stejně jako

  samotný vesmír. Formovaly se tedy vdobě

  vzniku naší Galaxie.

  ?

  Co se děje se zbytkem hmoty zniče-

  ného molekulárního oblaku?

  Většina se jí ohřeje zhruba na deset tisíc

  kelvinů arozptýlí se vplynném galaktic-

  kém disku. Časem zní vzniknou další mo-

  lekulární oblaky acelý proces se opakuje,

  takže se trochu podobá koloběhu vody na

  Zemi. Určitá část se pak zahřeje na vysoké

  teploty, miliony kelvinů avíc, aspolu

  shmotou hvězdných větrů ahmotou vyvr-

  ženou supernovami unikne mimo galaktic-

  ký disk, do hala.

  ?

  Vsouvislosti stvorbou hvězd se

  zmiňuje ipojem „metalický déšť“.

  Můžete nám ho přiblížit?

  Hmota vyvržená supernovami ahvězd-

  né větry obsahují prvky těžší než vodík

  ahelium. Astronomové je všechny zhis-

  torických důvodů nazývají kovy–nejběž-

  nější „kovy“ ve vesmíru představují uhlík

  akyslík. Zmíněná hmota tedy unikne jako

  horký plyn do galaktického hala, něja-

  kou dobu tam zůstane, časem se ochladí

  autvoří hustší chladnější oblaky. Ty pak

  vlivem gravitace spadnou na galaktický

  disk, přičemž se jim říká metalický nebo

  kovový déšť. Popsaným způsobem se kovy

  distribuují po galaxii, anavíc to velmi

  pěkně zapadá do zmiňované analogie

  skoloběhem vody.

  ?

  Přesuňme se nyní do naší Galaxie.

  Jak je velká ajakou má hustotu?

  Mléčná dráha představuje velkou disko-

  vou galaxii askládá se zvíceméně sféric-

  kého hala temné hmoty, do nějž se noří

  rotující disk plynu ahvězd. Malé množ-

  ství hvězd aplynu se nachází také vhalu.

  Hvězdný disk obsahuje několik stovek

  miliard hvězd aje asi desetkrát hmotnější

  než disk plynu. Ten je tenčí, stloušťkou

  okolo sta parseků, asahá zhruba padesát

  kiloparseků od středu Galaxie, zatímco

  hvězdný disk má poloměr přibližně „jen“

  dvanáct kiloparseků. Typická hustota

  zmíněného plynu činí asi jeden atom

  na centimetr krychlový ajeho teplota

  dosahuje necelých

  deseti tisíc kelvinů.

  Hvězdy iplyn vdis-

  ku Mléčné dráhy

  obíhají kolem jejího

  středu adíky souhře rotace agravitace se

  plyn zahušťuje vtakzvaných spirálních

  ramenech, kde vznikají molekulární obla-

  ky, ve kterých se pak rodí hvězdy.

  ?

  Jak rychle se hvězdy vGalaxii tvoří?

  Amůže se stát, že se všechen plyn pro

  jejich vznik vyčerpá?

  VMléčné dráze vznikají hvězdy poměrně

  rychle, asi vekvivalentu tří hmotností

  Slunce za rok. Popsanou rychlostí by se

  všechen plyn vdisku spotřeboval přibliž-

  ně za dvě miliardy let. Protože je Galaxie

  mnohem starší–přes třináct miliard

  roků, tedy téměř jako vesmír–nejprav-

  děpodobnější vysvětlení zní, že nějaký

  plyn také průběžně získává. Jelikož víme,

  že většinu baryonové hmoty tvoří řídký

  plyn mezi galaxiemi, přirozeně očekává-

  me, že se jeho část chladí a„natéká“ do

  galaxií. Jedná se však ootevřený problém:

  Zatím se nepodařilo detekovat přitékající

  plyn přímo.

  ?

  Tvoří se tedy nové stálice vkaždé

  galaxii?

  Záleží na tom, zda má galaxie dostatek

  plynu pro vznik molekulárních oblaků.

  Galaxie můžeme rozdělit na modré, kde

  hvězdy vznikají, ana červené, které je

  netvoří, takže se jim někdy říká mrtvé.

  První zmíněné jsou modré proto, že jejich

  světlu dominují mladé horké hvězdy zářící

  bílomodře. Aprotože září opravdu hodně,

  všechny okolní hvězdy přesvítí.

  Kulové

  hvězdokupy

  vMléčné dráze

  jsou staré jako

  sama Galaxie

  Hvězdy vznikají vhustých molekulárních oblacích avzá-

  vislosti na počáteční hmotnosti se jejich životní cesty ubírají

  dvěma směry: Hvězdy nízké hmotnosti (v levé části ilustrace)

  se vyvíjejí pomalu. Nakonec odhodí své vnější vrstvy autvoří

  tzv.planetární mlhovinu, vjejímž nitru se ukrývá odhalené

  jádro vpodobě bílého trpaslíka. Ten se za dlouhé miliardy let

  stane černým trpaslíkem. Takový osud čeká inaše Slunce.

  Oproti tomu masivní hvězdy (vpravo) žijí kratší dobu

  asvůj rychlý vývoj zakončí dramatickou explozí super-

  novy. Podle hmotnosti zbytku se promění vneutronovou

  hvězdu, nebo černou díru. Ať už se hvězda vydá kterouko-

  liv cestou, část svého materiálu vrací do mezihvězdného

  prostoru. Supernova navíc molekulární mračna obohatí

  ocenné těžké prvky.

  Koloběh života

  Cesty hvězd

• Strana 41

  Richard Wünsch

  osobnosti

  ?

  Jak vypadá galaxie, kde se hvězdy

  jižnetvoří? Zanikne?

  Vyskytují se vní převážně červení trpas-

  líci, málo hmotné hvězdy, jež září velmi

  slabě. Zato mohou žít velmi dlouho,

  až biliony let–tedy mnohem déle, než

  existuje vesmír. Jinak ovšem taková galaxie

  nemá důvod zanikat. Prostě se jen vyvíjí

  extrémně pomalu avládne vní nuda,

  alespoň zpohledu astrofyziků studujících

  tvorbu hvězd.

  ?

  Jak se stane, že zněkteré galaxie

  „životodárný“ plyn unikne?

  Může ktomu dojít například při srážce

  dvou podobně hmotných galaxií. Část

  plynu je při kolizi vyvržena mimo galaxie

  ačást se spotřebuje na intenzivní tvorbu

  hvězd, která vtakové situaci započne.

  ?

  Hrozí podobná srážka

  iMléčné dráze?

  Ano, adokonce se to právě děje: Mléčná

  dráha totiž vsoučasnosti pohlcuje trpas-

  ličí galaxii Sagittarius. Aktuální modely

  vývoje vesmíru ukazují, že velké hvězdné

  ostrovy vznikají postupnými srážkami

  těch menších. Mléčná dráha má stejný

  původ azažila už mnoho kolizí. Popsaný

  proces navíc pokračuje. Okolo našeho

  galaktického domova obíhá několik

  desítek satelitních trpasličích galaxií, které

  se sním postupně srazí astanou se jeho

  součástí. Nejznámější znich představují

  Magellanova mračna.

  ?

  Amohou se srazit velké diskové gala-

  xie? Došlo by tak kjejich zániku?

  Při kolizích velkých diskových galaxií

  vznikají rozměrné eliptické galaxie. Stejný

  osud zřejmě potká iMléčnou dráhu

  aM31 neboli galaxii vAndromedě, jež se

  téměř jistě srazí–podle odhadů přibliž-

  ně za osm miliard let. Při kolizích však

  hvězdné ostrovy nezanikají, nýbrž sply-

  nou. Podobnou událost můžeme dokonce

  pozorovat, ato poměrně nedaleko: Jedná

  se ogalaxie NGC 4038 aNGC4039 alias

  Tykadla, ve vzdálenosti přibližně dvaceti

  megaparseků.

  ?

  Existuje nějaká dosud nezodpovězená

  otázka zoblasti tvorby hvězd, na kte-

  rou byste si vy osobně přál znát odpověď?

  Rád bych věděl, jak vypadaly první hvězdy

  vgalaxiích na počátku vesmíru. Zmíněná

  část kosmu zatím zůstává mimo dosah

  našich přístrojů. Prvním hvězdám se

  trochu nelogicky říká hvězdy populace III

  anejspíš byly velmi hmotné: Konkrétně

  dosahovaly stovek, možná itisíců ekviva-

  lentů Slunce. Celý hvězdotvorný proces ve

  vesmíru přitom odstartovaly adost možná

  souvisejí smnoha dalšími záhadami,

  například se zrodem kulových hvězdokup

  či obřích černých děr vcentrech galaxií.

  Existuje značná šance, že nám chystané

  přístroje–jako obří pozemní teleskop

  ESO/ELT či Vesmírný dalekohled Jamese

  Webba–zprostředkují oprvních hvěz-

  dách agalaxiích nové poznatky.

  Mgr. Jana Žďárská působí jako místopřed-

  sedkyně Kosmologické sekce České astronomic-

  ké společnosti, pracuje na Fyzikálním ústavu

  AV ČR. Kastronomii ji vdětství přivedl otec,

  vrámci její popularizace se věnuje ponejvíc

  rozhovorům svědeckými osobnostmi arepor-

  tážím zastronomických akcí

  Opakující se proces rozpadu avzniku

  molekulárních oblaků se trochu podobá

  koloběhu vody na Zemi

  41

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  Vizualizace zobrazuje „mrtvou“ galaxii MASC 2129-1

  (vpravo) ve srovnání s Mléčnou dráhou. Zatímco naše

  Galaxie má množství modře zářících oblastí tvorby

  hvězd, mrtvou galaxii, v níž se už žádné stálice nerodí,

  zbarvuje žluté světlo starší hvězdné populace

• Strana 42

  42

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  kosmické objevy a události

  Příprava obrany Země před možným

  střetem snebezpečným vesmírným

  tělesem přechází do aktivní, ikdyž

  zatím jen zkušební fáze: NASA za-

  hájila svou první misi, jejímž cílem je

  otestovat ovlivnění dráhy planetky

  svyužitím nárazu. Misi DART alias

  Double Asteroid Redirection Test, tedy

  „zkouška přesměrování dvojplanetky“,

  vynesla 24.listopadu do kosmu raketa

  Falcon 9 společnosti SpaceX.

  Vesmírný kulečník

  Cíl představuje 160metrový sate-

  lit Dimorphos obíhající planetku

  Didymos oprůměru 780m. Binární

  systém nyní Zemi neohrožuje, pouze

  na něj padla volba pro test ovlivňová-

  ní trajektorie těles pomocí kinetické

  energie čili nárazem.

  Sonda ohmotnosti 600kg nenese

  žádné vědecké přístroje ake zmíněné

  dvojici dorazí 26.září 2022, načež jako

  projektil narazí do menšího zobjektů

  rychlostí 6,6km/s. Dráha měsíčku se

  tím změní jen minimálně, přesto bude

  měřitelná ize Země–výsledek budou

  odborníci zkoumat především svy-

  užitím pozemních teleskopů.

  Cenné údaje však poskytne imalý

  italský satelit LICIACube, který se

  od impaktního aparátu včas oddělí

  acelý manévr zdokumentuje. Účin-

  ky impaktu na trajektorii měsíčku

  má studovat také evropská mise

  Hera, jež kmístu srážky vyrazí podle

  plánů vříjnu 2024: Detailní průzkum

  azmapování povrchu těles zajistí

  dvojice jejích malých satelitů. Na

  přípravě jednoho znich, snázvem

  APEX, se vedle švédských, finských

  aněmeckých partnerů podílejí

  ičeštíodborníci.

  Do vesmíru zamířila mise DART, aby otestovala

  možnosti ovlivnění dráhy asteroidu pomocí řízeného

  nárazu. Ke svému cíli, binárnímu systému Didymos,

  dorazí za necelý rok

  Zkouška

  Binární systém bude v době srážky

  dělit od Země asi jedenáct milionů

  kilometrů. Náraz sondy by měl podle

  předpokladů modifikovat oběžnou

  rychlost měsíčku zhruba o 0,4 mm/s.

  Následná změna parametrů

  trajektorie by se měla dát měřit

  i pozorováním ze Země

  Sebevražedná sonda

  DART zamířila k cíli

  Zkouška

  záchrany odstartovala

  Původní oběžná

  dráha

  Nová oběžná

  dráha

  Dimorphos

  Didymos

  Náraz

  LICIACube

  DART

• Strana 43

  kosmické objevy a události

  43

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  kosmické objevy a události

  Foto a ilustrace NASA, ESA, ESO, Wikipedie

  Připravili S. Mihulka, M. Reichman a K. Sedláková Droščínová

  Astronomové objevili nejtěsnější známý pár supermasivních černých děr–dělí je

  pouhých 1600 světelných roků. Zatímco však větší znich dosahuje asi 154násob-

  ku Slunce, menší odpovídá zhruba 6,3 milionu hmotností naší hvězdy. Podle vědců

  je zřejmé, že se monstra nacházejí na kolizním kurzu, takže je časem čeká srážka

  asplynutí do jediného obřího útvaru.

  Navíc se jedná onejbližší dvojici supermasivních černých děr tohoto typu: Leží

  vsrdci galaxie NGC 7727 vsouhvězdí Vodnáře, vzdálené asi 89 milionů světelných let.

  Další podobný systém od nás dělí přibližně pětinásobná vzdálenost. Nově objevený pár

  zároveň představuje první případ, kdy se astronomům povedlo určit hmotnost dvojice

  supermasivních černých děr svyužitím jejich gravitačního působení na okolní hvěz-

  dy. Umožnilo to zařízení MUSE alias Multi-Unit Spectroscopic Explorer, pracující na

  soustavě teleskopů VLT, ataké relativně malá vzdálenost od Země.

  Planetární vajíčka

  Vědci pátrají po „skořápkových pla-

  netách“, zvláštních cizích oběžnicích

  sextrémně hladkým povrchem. Mělo

  by se jednat orelativně malé asta-

  ré světy, značně vzdálené od svých

  mateřských hvězd, jež mají křehkou

  anezvykle tenkou litosféru smoc-

  ností jen několika málo kilometrů.

  Nejspíš by tam nemohla fungovat

  desková tektonika avyloučit lze

  zřejmě také existenci hor, které by

  slabá litosféra neunesla. „Skořápkové

  planety“ by proto měly velmi hladký

  povrch připomínající vejce. Přestože

  jde zatím ohypotetické objekty, bada-

  telé již znají tři možné kandidáty.

  Devátá černá díra

  Podivné trajektorie transneptunic-

  kých těles by podle některých od-

  borníků mohla vysvětlovat existence

  dosud neobjevené azáhadné deváté

  planety. Snovým předpokladem při-

  šla dvojice teoretických fyziků, podle

  nichž by tajemným tělesem na okraji

  Sluneční soustavy nemusela být

  oběžnice, nýbrž hypotetický objekt

  označovaný jako primordiální černá

  díra. Mohla by měřit pouhých 5cm,

  hmotností by však pětkrát převyšo-

  vala Zemi. Byla by tudíž prakticky

  neviditelná, steplotou takřka stejnou

  jako okolní vesmír. Svá tvrzení vědci

  opírají osoubor gravitačních anomá-

  lií, jež nedávno zaznamenal experi-

  ment OGLE alias Optical Gravitational

  Lensing Experiment.

  Zdařilá plavba

  Mise cubesatu LightSail 2 vrežii

  The Planetary Society představuje

  významný úspěch pro technolo-

  gii slunečních plachet. Malý satelit

  zdárně „surfuje“ na solárním větru už

  30 měsíců; technologie tak prokazuje

  svou životaschopnost azároveň neu-

  stále poskytuje cenná data. Společnost

  se oně dělí sNASA, čímž přispívá

  kpřípravě tří budoucích misí pokro-

  čilejších slunečních plachetnic–NEA

  Scout, Solar Cruiser aACS3. První

  znich by měla zamířit do blízkosti

  Měsíce již vúnoru, spolu spremiéro-

  vým zkušebním letem mise Artemis.

  Poté napne plachty avyrazí navštívit

  blízkozemní planetku.

  Hubbleův vesmírný dalekohled tvoří ohromně účinný nástroj kpozorování blízkých

  ivelice vzdálených objektů vkosmu, nevidí ale vše–jeho limit mohou představovat

  třeba oblasti zahalené hustým prachem aplynem. Dánští astronomové sledova-

  li hluboký vesmír vjiné oblasti elektromagnetického spektra, než má kdispozici

  Hubble: Pomocí soustavy radioteleskopů ALMA vChile se zaměřili na velmi vzdále-

  né hvězdné ostrovy, načež se jim podařilo objevit dosud „neviditelné galaxie“.

  Dostaly označení REBELS-12-2 aREBELS-29-2 ajejich světlo knám putova-

  lo dlouhých 13miliard let. Vzhledem krozpínání kosmu však podle astronomů leží

  zmíněné ostrovy ještě mnohem dál–ve vzdálenosti těžko představitelných 29 miliard

  světelných roků. Objev doposud neviditelných galaxií ve velmi mladém vesmíru může

  mít dalekosáhlé důsledky. Badatelé spočítali, že se před námi podobným způsobem

  možná skrývá

  vprachu až 20 %

  hvězdných ostrovů

  zté doby. Nejspíš by

  to znamenalo, že by-

  chom museli zvelké

  části přehodnotit

  stávající modely

  vývoje galaxií.

  Neviditelné galaxie

  Jedna z dávných

  galaxií, objevených

  v rádiové oblasti

  Ve zkratce

  Nejtěsnější dvojice

  Detailní širokoúhlý pohled na galaxii NGC 7727, ukrývající nejbližší pár

  superhmotných černých děr. Snímek vlevo pořídil přístroj MUSE a teleskop

  ESO/VLT, pravý záběr pochází z dalekohledu VLT Survey Telescope

  Hubbleův vesmírný teleskop ALMA

• Strana 44

  kosmické objevy a události

  44

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  Kpopisu detailů spirálních galaxií po-

  užívají odborníci svéráznou taxonomii,

  která zahrnuje také struktury „vyční-

  vající“ ze spirálních ramen. Podle tvaru

  aúhlu, pod nímž vystupují, se rozlišují

  například „větve“, „třísky“ či „pírka“.

  Mezinárodní tým astronomů nedávno

  dosáhl významného úspěchu azřejmě

  vystopoval první „pírko“ Mléčné dráhy.

  Jde ostrukturu tvořenou chladným

  plynem, převážně vodíkem aheliem,

  jejíž tvar připomíná spíš sinusoidní

  vlnu. Dostala pojmenování Gangotri

  Wave, podle ledovce napájejícího řeku

  Gangu, měří 6–13 tisíc světelných let

  aod centra Galaxie ji dělí asi 17 tisíc

  světelných roků. Její celková hmotnost

  pak odpovídá minimálně devítinásob-

  ku Slunce. Vlnu odhalila pečlivá ana-

  lýza rozložení oxidu uhelnatého, který

  sice představuje pouze malé procento

  plynu vtakové struktuře, ale na rozdíl

  od jiných plynů se dá mnohem lépe

  sledovat pomocí našich teleskopů.

  První pírko

  Mléčné dráhy

  V grafu znázorňujícím ramena Mléčné

  dráhy je první objevené „pírko“ naší

  Galaxie vyznačeno zeleně

  Astronomové odhalili černou díru

  hvězdné velikosti. Ukrývá se ve

  hvězdokupě NGC 1850, sestávající

  zněkolika tisíc stálic, aleží zhruba

  160 tisíc světelných let od Země

  vsousední galaxii Velké Magella-

  novo mračno.

  Černou díru prozradilo její

  gravitační působení na stálici, která

  ji obíhá. Vědci tedy kobjevu po-

  užili tzv. dynamickou metodu. Již

  vminulosti se podařilo dané objekty

  zaznamenat na základě sledování

  rentgenového záření či prostřednic-

  tvím gravitačních vln. Většina takto

  malých černých děr osobě však

  nedává vědět podobným způsobem

  alze je odhalit pouze dynamicky.

  Popsaná metoda by mohla astrono-

  mům umožnit nalézt mnohem větší

  počet hvězdných černých děr, aroz-

  krýt tak řadu jejich tajemství.

  Malé monstrum

  usousedů

  Černou díru dosahující jedenácti slunečních hmotností

  obíhá stálice pětkrát hmotnější než Slunce. Jde o první

  případ, kdy se podařilo objevit černou díru ve hvězdo-

  kupě staré asi jen sto milionů let

• Strana 45

  kosmické objevy a události

  45

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  Ve zkratce

  Lunární výcvik

  na Zemi

  ESA vyslala na Kanárské ostrovy tým

  evropských iamerických astronautů,

  inženýrů ageologů, kteří tam vrámci

  pravidelné pozemské mise Pangaea

  trénují geologický výzkum. Výcviku

  se účastní také Američanka Kathleen

  Rubinsová ze skupiny kandidátů na

  lunární přistání vrámci programu

  Artemis, vněmž bude hrát geologic-

  ký průzkum zásadní roli. Účastníci

  se učí odebírat vzorky, identifikovat

  zajímavé horniny aminerály ihledat

  případné stopy po životě. Kromě Ka-

  nárských ostrovů navštívili astronauti

  rovněž italské Dolomity akráter Ries

  vNěmecku. Jejich výcvik mají na

  starosti přední evropštívědci.

  Překvapivé složení

  Ke studiu kamenných exoplanet vyu-

  žili nedávno odborníci metodu nekro-

  planetologie: Analýzou záření bílých

  trpaslíků zjišťovali chemické složení

  hmoty zrozbitých oběžnic vjejich

  soustavách. Kamenné exoplanety se

  skládají zpodobných prvků jako člen-

  ky našeho systému abadatelé zjistili

  stopy vápníku, křemíku, hořčíku či

  železa. Při rekonstrukci minerálního

  složení je však čekalo překvapení:

  Vněkterých případech našli obdobné

  minerály, jaké známe ze Sluneční sou-

  stavy, většinou šlo ovšem oexotické

  materiály, snimiž se unašich planet

  nesetkáváme–například ze skupiny

  pyroxenitů aperiklasů.

  Napočtvrté úspěch

  Malý nosič startupu Astra úspěšně

  dopravil simulovaný náklad na orbitu

  ve výšce 500km. Firma usiluje ozís-

  kání podstatné části trhu svynášením

  malých satelitů avýhoda menších

  raket tkví vlevnějším dopravování

  nákladu na oběžnou dráhu. Astra navíc

  vyniká značnou flexibilitou startova-

  cího zařízení, které se dá celé přesouvat

  vpouhých několika standardních kon-

  tejnerech. Startup spolupracuje sNASA

  ataké již získal několik zajímavých

  zákazníků. Další nezbytný krok vjeho

  plánech představoval úspěšný let na

  oběžnou dráhu–aten se po předcho-

  zích třech nezdarech povedl.

  Zprávy zISS

  Druhého prosince se uskutečnil třináctý azároveň poslední výstup ze stanice

  do volného kosmu vloňském roce. Zúčastnili se ho dva američtí astronauté,

  ostřílený Thomas Marshburn anováček Kayla Barronová, přičemž hlavní úkol

  tvořila výměna vadné komunikační antény. Výstup se však musel odva dny

  odložit, protože vpůvodně plánovaném termínu se do blízkosti ISS dostal úlo-

  mek kosmického odpadu. Nejednalo se ovšem opozůstatek nedávného ruského

  protidružicového testu (viz stranu 3), nýbrž ojiné trosky. Problém snásledky

  sestřelení družice Kosmos-1408 nicméně přetrvává avzniklé mračno úlomků

  se musí pečlivě sledovat.

  Osmého prosince dopravila loď Sojuz MS-20 kdvanáctidennímu pobytu na

  stanici neobvyklou posádku: Profesionálního ruského kosmonauta Alexan-

  dra Misurkina doprovázeli dva kosmičtí turisté zJaponska–Jusaku Maezawa

  aJozo Hirano.

  

  Nejmenší vesmírný objekt, kolem kterého kdy obíhala kosmická sonda (vtomto

  případě OSIRIS-REx), představuje planetka Bennu oprůměru

  

  Zatímco kZemi se světlo ze Slunce dostane za kNeptunu

  doputuje za

  

  Jupiterův měsíc Ganymed, největší satelit azároveň nejvodnatější těleso naší

  soustavy, ukrývá pod povrchem oceán hluboký až

  

  Nejchladnější planetou Sluneční soustavy je Uran, snejnižší teplotou

  zaznamenanou voblasti tropopauzy:

  Vesmírná čísla

  490m.

  4,5 hodiny.

  100km.

  −224°C.

  8 minut,

• Strana 46

  46

  dobývání kosmu

  pohledy z ISS

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  Připravila redakce

  Foto Flickr / Thomas Pesquet

  Vesmírná stanice

  objektivem kosmonauta

  Když omas Pesquet loni vdubnu

  zamířil na oběžnou dráhu, srdce fanoušků

  kosmonautiky zaplesala: Zkušenosti zprů-

  běhu jeho první mise vletech 2016–2017

  slibovaly další zásobu vydařených

  momentek ze života na stanici aokouzlu-

  jících pohledů na rodnou planetu, které

  francouzský kosmonaut iskomentáři

  pilně vkládal na sociální sítě. APesquet

  nezklamal: Během svého druhého pobytu

  na ISS, jenž skončil loni vlistopadu,

  zveřejnil tolik snímků, že udělat výběr

  pro pár následujících stránek znamenalo

  dlouhý anesnadný úkol...

  Mezi členy posádky nejoblíbenější

  modul Cupola poskytuje jedinečné

  výhledy na Zemi ipříležitost pro

  jejich zvěčnění. To druhé je ovšem

  složitější, než by se mohlo zdát. Jak

  vysvětluje Thomas Pesquet, polovinu

  dobrého výsledku tvoří příprava.

  Pořizování konkrétních snímků proto

  začíná plánováním vnavigačním

  softwaru, který umožňuje vyhledat

  cíle vpřipraveném katalogu. Zároveň

  ukazuje, kde je právě den anoc, dále

  předpověď počasí, ahlavně budoucí

  oběžné dráhy stanice. Právě ty

  často představují limitující faktor.

  Apak–pokud ISS právě prolétá nad

  vybranou oblastí avýhled nekalí

  oblačnost–může vše zhatit nabitý

  pracovní harmonogram. Kosmonaut si

  přece jen nemůže od rozdělaného úkolu

  odskakovat, kdy se mu zachce...

• Strana 47

  pohledy z ISS

  dobývání kosmu

  47

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  Jako draka letícího nad pouští popsal Pesquet

  loď Crew Dragon Endeavour společnosti SpaceX,

  která jej spolu sdalšími třemi členy expedice

  Crew-2 vynesla do vesmíru. Celých šest měsíců

  kotvil „drak“ ustanice ačekal, až jeho posádka

  svou misi dokončí, aby ji odvezl zpět domů. Jedi-

  nečný výhled na Endeavour se naskytl zokénka

  na palubě lodi Crew Dragon Resilience, která

  již dřív dopravila na ISS posádku Crew-1 avté

  době ustanice rovněž kotvila.

  Co dělá posádka ve volném čase? Občas si pustí

  film. Stačí nainstalovat plátno, projektor apak

  už jen zvolit pohodlnou polohu: třeba volně

  plout vprostoru, nebo se něčeho přidržovat.

• Strana 48

  dobývání kosmu

  pohledy z ISS

  48

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  Ačkoliv jsou vnitřní prostory ISS

  srovnatelné sBoeingem 747, potřebuje

  stanice spoustu vybavení apro soukromí

  obvyklých sedmi členů posádky mnoho

  místa nezbývá. Každý si tak musí vysta-

  čit skójí ovelikosti telefonní budky, kde

  spí, vyřizuje poštu, volá–avlastně

  tam tedy tráví poměrně dost

  času. Není proto divu, že

  si každý svůj „poko-

  jík“ zútulňuje foto-

  grafiemi rodiny

  apřátel idal-

  šími osobními

  předměty.

• Strana 49

  pohledy z ISS

  dobývání kosmu

  49

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  Takto vypadá Mezinárodní vesmírná stanice vnoci–tedy téměř vnoci. Někte-

  ří členové posádky si totiž ještě vychutnávají večeři. Věda ovšem nikdy nespí

  amnoho experimentů uvnitř ivně ISS probíhá čtyřiadvacet hodin denně, často

  bez zásahu astronautů. Vnočním tichu však osobě dávají občas vědět různým

  hučením aklikáním.

  Ačkoliv Thomas Pesquet označil přiložený snímek jako působivé, ale neznámé

  místo, vám bude pohled jistě přinejmenším povědomý: Jde oVysoké Tatry–se

  slovenskou částí dole apolskou nahoře–přičemžvpravém dolním rohu je

  vidět Poprad.

• Strana 50

  dobývání kosmu

  pohledy z ISS

  50

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  Výstup zpřechodové komory je

  podle Pesqueta vždy velmi zvláštní.

  Kosmickou procházku pak Francouz

  popisuje jako dosud nejpůsobivější

  zážitek, ikdyž ne snadný. Tato EVA

  zloňského 16.června byla první ze

  tří, které během pouhých deseti dní

  absolvoval spolu sRobertem Kim-

  broughem, kvůli instalaci jednoho

  ztrojice párů nových solárních

  panelů. Mimo stanici tak včerv-

  nu strávil 20 hodin a28minut. Na

  další vycházku se vydal svelitelem

  Akihiko Hošidem už 12.července:

  Jednalo se opremiérový výstup bez

  účasti amerického či ruského kos-

  monauta atrval 6hodin a54minut.

  Celkem tak Pesquet vrámci čtyř

  vycházek během loňské Expedice

  65 pobýval mimo základnu 27ho-

  din a22 minut ase započítáním

  dvou EVA zroku 2017 pak 39 hodin

  a54minut.

  Nil ajeho delta patří knejlépe rozeznatelným

  siluetám dokonce izvesmíru. Mocný tok

  lemují světla měst, zatímco záře Měsíce se

  odráží na hladinách přilehlých vod.

• Strana 51

  pohledy z ISS

  dobývání kosmu

  51

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  Dny na stanici někdy začínají velmi

  časně. Kosmonauti mají totiž často za úkol

  provést odběr krve či jiného vzorku na

  lačno, proto vstávají už kolem šesté ho-

  diny. Materiál pak musí ihned putovat do

  jedné ze tří mrazniček: Říká se jim MELFI

  alias Minus Eighty-Degree Laboratory

  Freezer for ISS, pro ESA byly vyrobeny ve

  Francii askvěle slouží už přes deset let.

  Ovládají se snadno, ale rukavice jsou při

  manipulaci nezbytné. Teplota uvnitř totiž

  dosahuje až −80°C, takže není těžké přijít

  komrzlinám.

  Pokud existuje snímek, který zaručeně

  pořídí každý astronaut na palubě ISS, pak je

  to podle Pesqueta struktura Richat, známá

  také jako „oko Sahary“. Padesátikilometrový

  kruhový útvar vpoušti lze izoběžné dráhy

  snadno rozpoznat. Nad oblastí se navíc jen

  zřídka vyskytují mraky, takže je téměř vždy

  připravena „zapózovat“.

• Strana 52

  52

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  Sluneční soustava

  stáří naší planety

  Foto a ilustrace NASA, Wikipedie, VŠB

  A

  stronomové se snaží určit stáří

  vesmíru co nejpřesněji. Vroce

  2013 oznámila Evropská kosmic-

  ká agentura (ESA), že na základě pozo-

  rování pomocí vesmírného dalekohledu

  Planck získala dosud nejdetailnější mapu

  rozložení kosmického mikrovlnného poza-

  dí–tzv. reliktního záření zobdobí krátce

  po Velkém třesku. Družice registrovala

  nejstarší světlo zdoby, kdy byl vesmír

  starý pouhých 380 tisíc let.

  Tehdy jej vyplňovala horká ahustá „po-

  lévka“ vzájemně se ovlivňujících protonů,

  elektronů afotonů, jejíž teplota dosahovala

  přibližně 2700°C. Jakmile se protony

  aelektrony spojily avytvořily atomy vodíku,

  oddělilo se záření od hmoty. Srozpínáním

  vesmíru se jeho vlnová délka prodlužovala

  až do oblasti mikrovlnného záření, které od-

  povídá současné teplotě 2,7° nad absolutní

  nulou, tj. −270,45°C. Na mapě rozložení

  reliktního záření lze rozeznat drobné teplot-

  ní uktuace, jež souhlasí soblastmi nepatrně

  odlišných hustot vraných fázích vývoje kos-

  mu. Zmíněné uktuace pak představují zá-

  rodky budoucích struktur–dnešních galaxií

  ahvězd. Podle měření družice Planck činí

  stáří vesmíru 13,82miliardy let.

  Vznik Sluneční soustavy

  Zhruba devět miliard roků po Velkém

  třesku se začala psát historie naší soustavy.

  Všechny planety se zformovaly ze sluneční

  pramlhoviny–materiálu zbylého po vzniku

  Slunce. Malé prachové částice se spojovaly

  ve stále větší avětší tělesa, až vzniklo velké

  množství tzv. planetesimál. Tyto útvary se

  dále spojovaly anakonec se zrodily objekty

  planetárních rozměrů.

  Vědci určili věk Země na 4,54 miliardy roků, tedy shodně se stářím ostatních

  planet v naší soustavě i samotného Slunce. Cesta ke stanovení doby vzniku naší

  planety však byla neobyčejně dlouhá

  František Martinek

  Proč je těžké určit

  stáří Země?

• Strana 53

  stáří naší planety

  Sluneční soustava

  53

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  Krátce po svém vzniku vypadala

  Země zcela jinak než dnes. Dopady

  obřích meteoritů zřejmě pomohly

  nastartovat globální tektonické

  procesy. Ty ovšem povrch planety

  neustále přeměňují, a znesnadňují

  tak odborníkům práci

  Počítačové modely naznačují, že krůstu

  prachových zrn dochází slepováním při

  vzájemných kolizích. Pokud se však srážka

  větších zrn odehraje vysokou rychlostí, celek

  se často opět rozpadne. Prachové částice

  zkrátka potřebují „klidný přístav“, kde by

  mohly pokračovat vrůstu, než se znich

  stanou tělesa schopná samostatného přežití,

  ze kterých následně „vyrostou“ planetky, ko-

  mety či planety. Existence prachových pastí

  se předpokládá již dlouho, ale donedávna

  onich neexistovaly žádné důkazy.

  Astronomové využívající radioteleskop

  ALMA vChile objevili vroce 2013 vokolí

  mladé hvězdy Oph-IRS 48 oblast, kde se

  prachové částice mohou shlukovat azvětšo-

  vat. Vůbec poprvé se tak podařilo pracho-

  vou past pozorovat avyřešila se tím letitá

  záhada formování planet. Na rádiových

  vlnách detekovali vědci region, kde jsou

  větší prachová zrna uvězněna, akde tedy

  mohou vklidu růst vdůsledku pomalých

  srážek avzájemného slepování.

  Podobný scénář se snejvětší pravdě-

  podobností uplatnil ive Sluneční soustavě

  při vzniku známých oběžnic včetně Země.

  Navíc do naší planety narazila vrané fázi

  vývoje planetesimála ovelikosti Marsu

  adůsledkem zmíněné kolize se stal náš

  věrný průvodce–Měsíc–který se zfor-

  moval během velmi krátké doby.

  Problémy se Zemí

  Jak ovšem vědci zjistili, že stáří Země činí

  zrovna 4,54 miliardy let? Ve skutečnosti

  bylo velmi obtížné určit věk naší planety

  na základě zkoumání jejího povrchu, pro-

  tože desková tektonika neustále mění jeho

  charakter. Nejstarší části Země sklouzly

  pod tektonické desky arecyklovaly se

  vjejím nitru. Na naší planetě se nepoda-

  řilo nalézt pozůstatky horniny starší než

  4,4miliardy roků.

  Vědci předpokládají, že se veškerý

  materiál ve Sluneční soustavě vytvořil

  ve stejném okamžiku. Různé chemické

  látky, především radioaktivní izotopy,

  vznikly společně. Jelikož se rozpadaly

  známou rychlostí–jedná se otzv.

  poločas rozpadu–lze zmíněné izotopy

  použít kurčení délky existence chemic-

  kých prvků. Ana základě studia různých

  meteoritů zodlišných oblastí Sluneční

  soustavy odborníci odvodili, že se jed-

  notlivé planety zformovaly prakticky ve

  stejném okamžiku.

  Naše současné apřesné metody určení

  stáří Země navazují na dlouhou řadu

  odhadů zuplynulých let. Vědci objevili

  charakteristické vlastnosti naší planety

  aSlunce, jež se během vývoje měnily,

  ana základě toho vypočítali stáří Země.

  Všechny dřívější odhady byly zrůzných

  důvodů bohužel chybné (viz Zajímavé

  teorie ostáří Země).

  Radiometrické datování

  Vroce 1896 objevil francouzský chemik

  Antoine Henri Becquerel při zkoumání

  uorescence uranových solí přirozenou

  radioaktivitu–proces, při němž se ma-

  teriály rozpadají na jiné prvky za sou-

  časného uvolňování energie. Geologové

  si uvědomili, že nitro Země obsahuje

  Vědci předpokládají, že veškerý

  materiál ve Sluneční soustavě vznikl

  ve stejném okamžiku

  Představa vzniku

  planetární soustavy

• Strana 54

  Sluneční soustava

  stáří naší planety

  54

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  velké množství radioaktivních látek aže

  by mohlo jít opříležitost, jak určit její

  věk. Objev nejen odhalil nedokonalosti

  předcházejících metod určování stáří

  naší planety, ale poskytl rovněž metodu

  novou–radiometrické datování.

  Geologové následně zjistili, že se

  radioaktivní materiály rozpadají na další

  prvky vpoměru, jejž lze velmi dobře

  předpovědět: Uněkterých znich je přitom

  zmíněný proces velmi rychlý, zatímco

  ujiných může trvat miliony imiliardy let.

  Ernest Rutherford aFrederick Soddy

  určili, že polovina izotopů radioaktivních

  prvků se rozpadá na jiné izotopy vždy za

  stejnou dobu. Pokud máme například

  určité množství thoria-232, jeho polovina

  se rozpadne za čtrnáct miliard let, další

  polovina za dalších čtrnáct miliard let

  atd. Zuvedeného jevu vychází itermín

  „poločas rozpadu“ nebo také „poločas

  přeměny“.

  Na základě určení poločasu rozpadu

  radioaktivních izotopů dokázali vědci

  sestavit časový žebříček, který by jim

  přesně ukázal stáří geologických útvarů

  Zajímavé teorie o stáří Země

  Pokles mořské hladiny

  Francouzský antropolog Benoît de

  Maillet se na přelomu 17.a18.století

  domníval, že výskyt fosilií mořských

  živočichů ve velkých nadmořských

  výškách znamená, že celou Zemi vdáv-

  ných dobách pokrýval rozsáhlý oceán.

  Podle jeho teorií trvalo dvě miliardy let,

  než se voda odpařila na současnou úro-

  veň. Vědci zmíněný názor opustili, když

  si uvědomili, že mořská hladina může

  přirozeně klesat istoupat.

  Ochlazování Země

  Francouzský přírodovědec

  Georges-Louis Lecterc se v18.století

  pokusil určit stáří Země na základě

  rychlosti jejího ochlazování. Zkoumal

  rychlost chladnutí kovové kuličky, jejíž

  velikost porovnával srozměry naší pla-

  nety. Dospěl kzávěru, že Země musela

  vzniknout asi před 75 tisíci let.

  William Thompson, později známý

  jako lord Kelvin, v19.století předpo-

  kládal, že Země kdysi dávno tvořila

  roztavenou kamennou kouli ostejné

  teplotě jako Slunce apostupně chladla.

  Následně vypočítal, že naší plane-

  tě trvalo asi 20–400 milionů let, než

  dosáhla současné teploty. Thompson se

  však dopustil několika chybných před-

  pokladů, například co se týká teploty

  naší hvězdy (skutečná teplota vjejím

  nitru dosahuje 15 milionů stupňů) inaší

  planety (včetně roztaveného jádra).

  Slunce se skládá především zvodíku,

  Země zase zrůzných hornin akovů.

  Ochlazování Slunce

  Vroce 1856 se německý fyzik Her-

  mann Ludwig Ferdinand von Helm-

  holtz pokusil vypočítat stáří Země

  na základě postupného ochlazování

  Slunce. Dospěl kzávěru, že naší hvězdě

  trvalo 22 milionů let, než se zfáze di-

  fuzního oblaku plynů aprachu „dopra-

  covala“ ke své současné velikosti atep-

  lotě. Ačkoliv zmíněný výsledek není

  přesný, von Helmholtz správně určil, že

  zdrojem energie vpočátečním stadiu

  vývoje mladého Slunce bylo především

  jeho gravitační smršťování.

  Eroze hornin

  Vknize Opůvodu druhů navrhoval

  Charles Darwin vypočítat minimální

  stáří naší planety na základě ero-

  ze depozitů zobdobí křídy. Známý

  přírodovědec odhadoval, že křídové

  útvary vanglické oblasti Weald mohly

  zvětrávat do současné podoby asi

  300milionů let.

  Ukládání sedimentů

  Anglický geolog John Phillips vyu-

  žil v 19. století k odhadu stáří Země

  uložené sedimenty adospěl khodnotě

  38–96milionů let. Uvedená metoda

  porovnává změřenou rychlost kon-

  tinentální eroze scelkovou tloušťkou

  sedimentární horniny, ato včasově

  oddělených vrstvách jdoucích po sobě.

  Americký geolog apaleontolog Char-

  les D. Walcott na přelomu19.a20.století

  William

  Thompson

  alias lord

  Kelvin

  Barringerův kráter v Arizoně se stal prvním identifikovaným impaktním

  kráterem na zemském povrchu. Úlomky asteroidu, který jej vytvořil,

  pomohly vědcům upřesnit stáří naší soustavy, a tudíž i Země

• Strana 55

  stáří naší planety

  Sluneční soustava

  55

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  včetně Země. Využili při tom například

  rozpad uranu na různé izotopy olova.

  Jestliže celá Sluneční soustava vznikla

  ze společného zárodečného materiálu

  srovnoměrně rozptýlenými izotopy olova,

  pak by všechna tělesa ztohoto materiálu

  měla vykazovat stejné množství zmíně-

  ných izotopů. Kromě toho by se mělo

  postupem času množství různých izotopů

  olova měnit, jelikož představují konečný

  produkt rozpadu uranu. To způsobuje

  změny množství uranu aolova.

  Zkoumání starých hornin

  Bertram Boltwood aplikoval uvedenou

  metodu datování na 26různých vzorků

  horniny azjistil, že jsou staré 92–570mi-

  lionů let. Další zdokonalení dané techniky

  vedlo khodnotám vrozpětí 250milionů

  až 1,3 miliardy roků. Vroce 1907 publi-

  koval Boltwood výsledky svých výzkumů,

  znichž vyplývalo stáří 535milionů let pro

  horniny zBranchville aaž 2,2miliardy

  pro vzorky zCejlonu.

  Geologové tak založili výzkum

  Země na pátrání po pradávných kamen-

  ných útvarech na jejím povrchu. Velmi

  staré povrchové horniny nalezli v Kanadě,

  Austrálii a Africe: Jejich stáří se pohybuje

  vrozpětí 2,5–3,8 miliardy roků. Nejstarší

  horniny se podařilo objevit vroce 1999

  na území Kanady, přičemž byly datovány

  více než čtyři miliardy let do minulosti.

  Uvedená hodnota představuje minimální

  stáří Země, avšak vdůsledku geologických

  procesů, jako je zvětrávání adesková tekto-

  nika, musí být naše planeta ještě starší.

  Svědectví meteoritů

  Problém surčením stáří pozemských hor-

  nin spočívá vtom, že na naší planetě ne-

  ustále probíhají geologické změny. Desková

  tektonika nepřetržitě recykluje části jejího

  povrchu, strhává je do hlubin anavždy

  je ukrývá před našimi zraky. Lze si však

  domyslet, že se všechna tělesa ve Sluneční

  soustavě zformovala zhruba ve stejném

  období–včetně meteoritů, jež se pohybují

  vkosmickém prostředí, atudíž je na rozdíl

  od zemského povrchu neovlivňují procesy

  zvětrávání adeskové tektoniky.

  Geologové proto využili tato dávná

  tělesa–například meteority Canyon

  Diablo čili úlomky asteroidu, jenž vytvořil

  tzv.Barringerův kráter–kpřesnému ur-

  čení stáří našeho solárního systému, atedy

  iZemě. Metodou radiometrického datování

  stanovili dobu zrodu zmíněných meteoritů

  ana jejím základě pak určili stáří naší pla-

  nety na 4,54 miliardy roků, sminimální

  chybou zhruba 1 %.

  František Martinek pracoval od roku 1978

  do konce února 2014 na Hvězdárně Valašské

  Meziříčí, kde se věnoval především populari-

  zaci astronomie akosmonautiky. Na internetu

  publikoval již více než 2200 populárních

  článků onovinkách ve výzkumu vesmíru

  Části zemského

  povrchu desková

  tektonika neustále

  „recykluje“

  pravděpodobně nejvíce proslul díky

  svému objevu anáslednému vý-

  zkumu kanadských fosilií. Vypra-

  coval nejdetailnější model ukládání

  sedimentů astáří Země určil na

  35–80milionůlet.

  Oběžná dráha Měsíce

  Syn slavného badatele George Dar-

  win odhadl, že Měsíc mohl vznik-

  nout zčásti Země apostupně se od

  ní vzdalovat až do současné polohy.

  Podle uvedené teorie se vdůsled-

  ku rychlé rotace část naší planety

  odtrhla a„odlétla“ do kosmického

  prostoru. Darwin mladší vypočítal,

  že Měsíc potřeboval 56 milionů let,

  aby dosáhl své dnešní pozice. Nyní

  však víme, že snejvětší pravdě-

  podobností vznikl při srážce Země

  stělesem ovelikosti Marsu krátce po

  jejím vzniku amomentálně se od nás

  vzdaluje rychlostí téměř čtyř centi-

  metrů za rok.

  Slapové účinky těles

  Německý filozof Immanuel Kant

  v18.století rozpoznal jako prv-

  ní rušivý účinek slapových sil na

  rotaci Země. Slapové jevy skutečně

  způsobují izpomalování rotace naší

  planety avzdalování Měsíce. Po-

  zemský den se tak prodlužuje zhruba

  o2,3milisekundy za rok anáš sou-

  putník se od nás ročně vzdálí prů-

  měrně o3,7centimetru.

  Lord Kelvin jako první ukázal,

  žepřenos rotačního momentu Země

  na Měsíc způsobuje jeho vzdalová-

  ní od naší planety. Stáří Země pak

  odhadl na deset milionů až jednu

  miliardulet.

  Salinita oceánů

  Významný astronom Edmund Hal-

  ley na přelomu 17.a18.století navr-

  hoval využít kurčení stáří naší pla-

  nety salinitu neboli slanost oceánů.

  Vycházel zfaktu, že je vrámci kolo-

  běhu vody vpřírodě napájejí proudy

  vody aneustále jim dodávají novou

  anovou sůl. Časem se tak oceán

  stává slanějším, což umožňuje určit,

  jak dlouho zmíněný proces probíhá.

  Různí geologové na základě uvedené

  metody odhadli, že stáří Země činí

  80–150milionů let. Postup se však

  ukázal jako chybný: Vědci si neuvě-

  domili, že různé geologické procesy

  sůl zvody rovněž odebírají.

  Excentrická dráha

  Merkuru

  Vroce 1918 určil britský astronom

  ageofyzik Harold Jereys stáří Slu-

  neční soustavy–atedy iZemě–na tři

  miliardy roků. Využil ktomu změny

  vexcentricitě oběžné dráhy Merkuru

  kolem Slunce.

  Edmund Halley, mimo jiné objevitel

  periodicity známé komety

• Strana 56

  56

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  okno do minulosti

  stalo se v lednu a v únoru

  Foto NASA

  Připravila redakce

  Patnáctého ledna 2006 se vracelo na

  Zemi pouzdro americké sondy Stardust

  se vzorky kometárního prachu apokořilo

  přitom rekord vnejrychlejším vstupu

  do atmosféry vpřípadě objektu vyrobe-

  ného lidskou rukou: Řítilo se rychlostí

  46446km/h. Automat Stardust neboli

  „hvězdný prach“ vynesla 7.února 1999

  raketa Delta II zmysu Canaveral vstříc

  kometě Wild 2. Začátkem ledna 2004 pak

  průzkumník vlasatici dostihl, vstoupil do

  její komy–tedy oblaku prachu aplynu

  obklopujícího kometární jádro–aode-

  bral vzorky. Pouhé dva dny poté, co

  pouzdro ohmotnosti asi 46kg vybavené

  tepelným štítem apadákem přistálo zpět

  na Zemi, se vědci vJohnsonově středisku

  NASA vHoustonu mohli pustit do rozba-

  lování vzácné zásilky...

  Hvězdná

  zásilka

  Dvanáctého lednového dne 1986

  zamířil na oběžnou dráhu raketo-

  plán Columbia kmisi STS-61C. Při

  šestidenním letu došlo na pozoro-

  vání Halleyovy komety, infračerve-

  né snímkování zemského povrchu,

  nejrůznější experimenty imonito-

  rování zdravotního stavu astronau-

  tů během pobytu vmikrogravitaci.

  Jako pilot raketoplánu se expedice

  zúčastnil také pozdější ředitel

  NASA Charles Bolden (vpravo na-

  hoře). Jednalo se oposlední úspěš-

  ný start amerického vesmírného

  letounu před tragédií opouhé dva

  týdny později: Stroj Challenger ex-

  plodoval 28.ledna při vzletu acelá

  sedmičlenná posádka zahynula.

  Poslední let před katastrofou

  2006

  1986

• Strana 57

  57

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  stalo se v lednu a v únoru

  okno do minulosti

  Devátého ledna 2014 vyrazila

  kMezinárodní vesmírné stanici

  americká soukromá loď Cygnus

  společnosti Orbital ATK. Šlo oprv-

  ní plnohodnotnou zásobovací misi

  pod hlavičkou státního kontraktu

  sagenturou NASA. Start zkosmo-

  dromu ve Virginii se však tehdy

  musel odložit–mimo jiné proto, že

  se do ochranné zóny okolo natan-

  kované rakety Antares dostali lovci

  divokých kachen. Po necelých třech

  dnech letu dorazila loď ke stani-

  ci, kde ji zachytila robotická paže

  Canadarm2.

  Poprvé se zásobami

  2014

• Strana 58

  58

  noční obloha

  leden a únor

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  N

  ovoroční hvězdné nebe ozdo-

  bí kromě mnoha nápadných

  stálic–vsouhvězdích Býka,

  Orionu, Blíženců či Velkého aMalého

  psa–ipětice planet viditelných pou-

  hýma očima. Všechny najednou však

  nezahlédnete. Zatímco Merkur, Saturn

  aJupiter okupují podvečerní až noční

  oblohu nad jihozápadem vsouhvězdích

  Kozoroha aVodnáře, Venuši sMarsem

  náleží ranní nebe sHadonošem aStřelcem

  vblízkosti jihovýchodního horizontu.

  Mizející planety

  Vnásledujících týdnech však Merkur se

  Saturnem zvečerní oblohy pozvolna

  zmizí. Azatímco první zmíněná oběžnice

  se již na počátku února přesune na ranní

  nebe kVenuši aMarsu, Saturn bude

  opět pozorovatelný teprve na sklonku

  března za svítání.

  Zkraje roku se proto vyplatí

  cílit na planety viditelné po západu

  Slunce, zejména 4.až 6.ledna,

  kdy se ke zmíněné trojici Merkur,

  Saturn aJupiter přidá idorůstající

  měsíční srpek. Naopak 29.ledna

  amezi 26.a27.únorem ožije

  pod vlivem ubývajícího Měsíce

  ranní zátiší sMarsem aVenuší.

  Za vesmírnou

  temnotou

  Tělesy Sluneční soustavy to

  vlednu avúnoru začíná ikončí,

  což ovšem neznamená, že by

  se po zbytek noci nebylo na co

  dívat. Možná to bude znít trochu

  zvláštně, ale světším dalekohledem

  se můžete pokusit spatřit „nefalšo-

  vanou vesmírnou temnotu“.

  Zatímco za normálních okolností

  jde při pozorování objektů vzdáleného

  kosmu ozachy-

  cení maxima fo-

  tonů, tentokrát vás na

  nebi skutečně čeká pravý

  opak–oblasti zajímavé právě

  tím, že vnich téměř nic neuvidíte.

  Foto a ilustrace autor, ESA/Herschel/NASA/JPL-Caltech, R. Hurt/JPL-Caltech

  leden a únor

  noční obloha

  Kde nic, tu nic

  Rige

  Objevte na nebi místa, ve

  kterých nic nespatříte!

  Jan Píšala

  Jako první se vyhledávání istudiu

  temných mlhovin systematic-

  ky věnoval americký astronom

  Edward Emerson Barnard–ada-

  řilo se mu: Po vizuálně obtížně

  rozpoznatelných objektech totiž

  nepátral sokem uokuláru, nýbrž

  na exponovaných fotografických

  deskách. Ostatně coby někdejší

  profesionální fotograf ktomu měl

  ideální průpravu. Jako jeden zprv-

  ních astronomů také spoužitím

  fotografie při pozorováních vážně

  koketoval. Na snímcích sdlouhými

  expozicemi mohl spolehlivě rozlišit

  iméně zřetelné temné mlhoviny,

  které začal postupně katalogizovat.

  Vroce 1919 pak vyšel tiskem jejich

  seznam, čítající 187položek; po-

  stupně se rozšířil

  až na 369položek

  adnes ho známe

  jako Barnardův

  katalog tem-

  ných mlhovin.

  Ve hvězdných

  mapách se dané

  objekty uvádějí

  pod zkratka-

  mi složenými

  zvelkého počá-

  tečního písmene B

  apořadového čísla

  vkatalogu.

  Objevy Edwarda

  E. Barnarda

• Strana 59

  59

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  leden a únor

  noční obloha

  Mapa noční oblohy

  Kruhová mapa zobrazuje podobu nočního nebe

  15.ledna 2022 v19:00 středoevropského času

  (SEČ). Na konci ledna platí pro 18:00 SEČ,

  vpolovině února pro 17:00 SEČ. Při

  pozorování držte mapu nad hlavou,

  mírně skloněnu před sebe tak, aby

  kobzoru směřovala ta světo-

  vá strana uvedená na jejím

  okraji, kníž stojíte čelem.

  Hvězdy jsou vyznačeny

  bílými kotoučky–čím

  jasnější stálice, tím

  větší průměr ko-

  toučku (viz škálu

  hvězdných veli-

  kostí). Zplanet

  mapa zachycuje

  pouze ty, jež se

  vdaném oka-

  mžiku nacházejí

  nad obzorem ajsou

  viditelné ipouhý-

  ma očima. Dohledat je

  můžete vblízkosti tzv.

  ekliptiky, což je trajek-

  torie, po které se Slunce

  pohybuje během roku, přesněji

  řečeno průsečnice, vníž rovina

  dráhy Země kolem Slunce protíná

  nebeskou sféru. Měsíc, který neustále

  mění svou fázi apolohu, vmapě zakreslen

  není. Při pozorování používejte nejlépe tlu-

  mené červené světlo, jež nejméně oslňuje.

• Strana 60

  noční obloha

  leden a únor

  60

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  Nedává to smysl? Pak bude

  nejlepší, když všechno prozkou-

  máte na vlastní oči.

  Od světla...

  Na začátek jedno upozornění:

  Nepůjde to bez dalekohledu

  sobjektivem oprůměru ales-

  poň 15cm ataké bez opravdu

  tmavé oblohy. Vaše putování

  za vesmírnou temnotou ovšem

  začne vmístech, kde je světla

  víc než dost–ujasné hvězdy

  Aldebaran zBýka.

  Poté nastavte na nebi kurz

  na severozápad, ajakmile urazíte

  úhlovou vzdálenost 3°, minete

  stálici třetí velikosti Epsilon

  Tauri. Po dalších 3° se vzorném

  poli ocitnou hvězdy čtvrté apáté

  velikosti Kappa 1 a2 Tauri, o3° dál

  ipodobně jasná Chí Tauri akonečně

  po necelých 2° také Fí Tauri. Zmíněnou

  těsnou dvojhvězdu tvoří dominantní

  nažloutlá složka sjasností 4,9 mag

  anamodralý průvodce se 7,5mag,

  které dělí úhlová vzdálenost 49.

  Následně vložte do okulárového

  výtahu dalekohledu okulár, který

  poskytne malé zvětšení–zhruba

  30×–azorné pole alespoň 1,5°. Apak

  už můžete začít prozkoumávatokolí…

  ... ktemným mlhovinám

  Zaměřte se na oblast rozprostírající se

  asi 2–5° jihovýchodně od Fí Tauri.

  Určitě to bude chtít trošku soustře-

  dění ataké vnímání celého zorného

  pole najednou. Jen tak totiž po chvíli

  zjistíte, či spíše vytušíte–záleží na

  Obdélníková mapa uvádí přibližné

  polohy významných těles Sluneční

  soustavy na lednové aúnorové obloze.

  UMěsíce jsou zvýrazněny pozice (včet-

  ně přesného data), kdy nastává první

  čtvrt, úplněk, poslední čtvrt anov. Po-

  hyb Slunce, Měsíce aplanet mezi sou-

  hvězdími za uvedené období naznačují

  křivky ve střední části mapy. Jaká

  souhvězdí jsou na nebi vidět zvečera,

  pozápadu Slunce, zjistíte zkruhové

  mapy na předchozí dvojstraně.

  Kde hledat planety, Měsíc aSlunce

  Komplex temných mlhovin v souhvězdí Býka je značně rozsáhlý.

  K vizuálnímu pozorování se nabízejí zejména mlhoviny B19 a B22

  jihovýchodně od hvězdy Fí Tauri

• Strana 61

  leden a únor

  noční obloha

  61

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  pozorovacích podmínkách–že je vdaném

  regionu vidět méně slabých hvězd než

  vjeho širším okolí.

  Adůvod? Díváte se do míst, kde

  se na nebi rozprostírá „nejvýraznější“

  temná mlhovina souhvězdí Býka. Jedná

  se onepravidelný, silně protáhlý tmavý

  filament dlouhý zhruba 6°, směřující od

  severozápadu na jihovýchod. Další, avšak

  ekliptika (dráha Slunce na nebi během jednoho roku)

  nebeský rovník

  dráha Slunce na nebi v lednu a únoru

  dráha Měsíce na nebi v lednu a únoru

  Škála hvězdných velikostí

  -1 0 1 2 3 4

  Dne 20. ledna ve 3:39 SEČ vstupuje Slunce do

  znamení Vodnáře; 18. února v 17:43 SEČ vstupuje

  do znamení Ryb

  Merkur: viditelný v první polovině ledna večer

  nízko nad jihozápadem a v první polovině února

  ráno velmi nízko nad jihovýchodem

  Uran: v lednu viditelný téměř celou noc kromě

  rána, v únoru viditelný v první polovině noci

  Neptun: viditelný od ledna až do začátku února

  večer nad jihozápadem

  Jupiter: viditelný od ledna do poloviny února

  večer nad jihozápadem

  Mars: v lednu i v únoru viditelný ráno nízko

  nad jihovýchodem

  Venuše: viditelná ve druhé polovině ledna

  a po celý únor ráno nad jihovýchodem

  Úplněk: 18. ledna a 16. února

  První čtvrt: 9. ledna a 8. února

  Nov: 2. ledna a 1. února

  Poslední čtvrt: 25. ledna a 23. února

  Saturn: viditelný pouze na počátku ledna večer

  nízko nad jihozápadem, v únoru nepozorovatelný

  3.ledna–vprůběhu večera nastává

  maximum činnosti meteorického roje

  Kvadrantid

  4.ledna–Země nejblíž ke Slunci

  vroce 2022, ve vzdálenosti 147,1mi-

  lionu kilometrů

  4.až 6.ledna–setkání úzkého

  měsíčního srpku, Merkuru, Saturnu

  aJupitera na podvečerní obloze nad

  jihozápadem; 4. 1.nízko nad hori-

  zontem seskupení Měsíce, Merkuru

  aSaturnu na ploše oprůměru okolo 9°

  7.ledna–Merkur vnejvětší východ-

  ní elongaci, asi 19° od Slunce

  13.ledna–setkání Merkuru aSatur-

  nu na večerním nebi nad jihozápa-

  dem (cca 3,3°)

  13.ledna–Měsíc poblíž Aldebaranu

  zBýka na noční obloze

  17.ledna–Měsíc poblíž Polluxe zBlí-

  ženců na nočním nebi

  20.ledna–Měsíc poblíž Regula ze

  Lva na noční obloze

  25.ledna–Měsíc poblíž Spicy zPan-

  ny ve druhé polovině noci

  28.ledna–úzký měsíční srpek poblíž

  Antara ze Štíra na ranním nebi

  29.ledna–seskupení velmi

  úzkého měsíčního srpku, Marsu

  aVenuše nízko nad jihovýchodem

  na ranní obloze, na ploše oprůměru

  okolo 16°

  3.února–setkání velmi úzkého mě-

  síčního srpku aJupitera na večerním

  nebi nad jihozápadem (cca 10°)

  9.a10.února–Měsíc poblíž Aldeba-

  ranu zBýka na noční obloze

  12.února–Venuše dosahuje maxi-

  mální jasnosti vroce 2022, konkrétně

  −4,6 mag

  13.února–Měsíc poblíž Polluxe

  zBlíženců na nočním nebi

  16.února–Měsíc poblíž Regula ze

  Lva na noční obloze

  16.února–Merkur vnejvětší západ-

  ní elongaci, zhruba 26° od Slunce

  20.února–Měsíc poblíž Spicy

  zPanny na nočním nebi

  24.února–Měsíc poblíž Antara ze

  Štíra na ranní obloze

  26.a27.února–setkání úzkého

  měsíční srpku, Marsu aVenuše nad

  jihovýchodním obzorem na ranní

  obloze: 26. 2.na ploše oprůměru asi

  18° a27. 2.zhruba 10°

  Zajímavé úkazy vlednu a vúnoru 2022

• Strana 62

  noční obloha

  leden a únor

  62

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  Vyhrajte sHvězdárnou

  aplanetáriem Brno

  Odpovědět můžete na webu Tajemství vesmíru

  (www.epublishing.cz/tajemstvi-vesmiru) do 7.února 2022.

  Tři vylosovaní výherci obdrží vstupenky na libovolné představení

  Hvězdárny aplanetária Brno. Jména výherců najdete vbřeznovém

  vydání Tajemství vesmíru, které vychází 3.března 2022.

  Foto Hubble Legacy Archive, NASA, ESA, Judy Schmidt

  Poznáte astronomický objekt na fotograi?

  a) Čočková galaxie NGC 1381 vsouhvězdí Pece

  b) Galaxie Sombrero vsouhvězdí Panny

  c) Planetární mlhovina IC 4406 vsouhvězdí Vlka

  mnohem méně zřetelné temné mlhoviny

  se nacházejí vjeho přímém sousedství,

  vúhlových vzdálenostech do 5°.

  Jednu znich objevíte směrem na

  severovýchod, přímo na hranicích sou-

  hvězdí Býka, Vozky aPersea. Je zhruba

  stejně velká jakoprvní popisovaná, ale

  mnohem víc rozeklaná. Další, tentokrát

  silně protažená, se vine ze západní strany

  těsně kolem Fí Tauri. Aněkolik dílčích

  temných mlhovin byste našli isměrem na

  jih, pod Chí Tauri.

  Pod peřinou

  Vraťme se však kté první, kterou jsme se

  zabývali: Je totiž ze všech nejvýraznější,

  respektive nejhustší. Vastronomických

  mapách nese označení B19 aB22 (viz

  Objevy Edwarda E.Barnarda), protože se

  skládá ze dvou částí–což lze ovšem vyčíst

  teprve zširokoúhlých fotograí souhvězdí

  Býka, na nichž se systém temných mlhovin

  ukáže vplném rozsahu.

  Tato špatně průhledná oblaka mezi-

  hvězdného plynu aprachu totiž nejlépe

  vyniknou, můžeme-li je konfrontovat

  sokolním jasným hvězdným pozadím.

  Nedělají přitom nic jiného, než že více

  či méně účinně zeslabují světlo stálic,

  jež se vkosmickém prostoru nacházejí

  ažzanimi.

  Mgr. Jan Píšala pracuje od roku2006

  naHvězdárně aplanetáriu Brno. Věnuje

  sezejména popularizaci astronomie

  achemie. Jeautorem několika knih, řady

  článků atvůrcem pořadů pro planetárium

  iexperimentálních chemických show

  Největší překáž-

  ku při zkoumání

  temných mlhovin,

  přesněji molekulových oblak, tvoří

  jemné prachové částice mezihvězd-

  ného materiálu, jež velmi účinně

  rozptylují viditelné záření. Infra-

  červené světlo však skrze zmíněnou

  clonu prochází mnohem snáz, atak

  se vyplatí studovat molekulová

  mračna jeho pomocí. Skvěle to

  ilustruje infračervená fotografie

  pořízená kosmickou družicí Her-

  schel: Nahlížíme na ní do vnitřních

  partií oblak, přičemž různé zabar-

  vení reprezentuje různou husto-

  tu materiálu–řídké oblasti jsou

  namodralé, ty husté naopak oran-

  žové až bílé. Hustota

  látky je zde již natolik

  vysoká, že se zní na

  mnoha místech rodí nové

  stálice! Komplex temných

  mlhovin ze souhvězdí Býka

  tudíž představuje rozsáh-

  lou hvězdotvornou oblast, ataké

  Zemi nejbližší: Dělí nás od ní pouze

  450světelných roků.

  Zastřený

  vesmír

  Řešení zminulého čísla

  Ačkoliv je Kuželová mlhovina ze souhvězdí Jednorožce

  známá již víc než dvě století, její podstatě porozuměli

  astronomové teprve před několika dekádami. Na nebi

  se nachází vtěsné blízkosti mladé otevřené hvězdokupy

  NGC2264 neboli Vánočního stromečku, ve vesmíru pak

  zhruba 2500 světelných let od Země. Rozsáhlé chladné

  mezihvězdné mračno tvoří molekulární vodík atmavý

  prach, vjeho nitru však panuje nečekané horko. Na

  některých místech se totiž plyn iprach již stačily sbalit

  do mladých avelmi aktivních stálic: Dávají osobě vědět

  mimo jiné intenzivním hvězdným větrem, jenž se podílí

  na formování mlhoviny do charakteristického tvaru.

  Vstupenky na představení Hvězdárny aplanetária Brno

  zlistopadového čísla vyhrávají Pavel Stloukal, Brno;

  Lubomír Šoustar, České Budějovice; aZdeňka Sedláčková,

  Bystřice nadPernštejnem. Gratulujeme!

  Objekt na fotograi od nás dělí desítky milionů světelných roků.

• Strana 63

  63

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  astrotechnika

  pozorování vesmíru

  Připravil Jan Píšala

  Univerzální hledáček

  Dáváte-li přednost tzv. průhledovým hledáčkům před těmi klasickými

  vpodobě malých dalekohledů, pak vám SkySurfer Vod firmy Baader

  nabízí naprosto univerzální řešení. Jeho tělo je kovové ajas promítaného

  červeného bodu sloužícího kzaměření lze vširokém rozmezí korigovat

  tak, aby se dal hledáček použít za jasného dne, ale ivnoci bez oslnění.

  Navíc jej můžete pomocí krytky sotvorem aprojekčního terčíku jedno-

  duše proměnit ve variantu určenou kzaměřování Slunce. Hledáček se

  dodává včetně stojánku aupínací patky.

  Průhledový hledáček Baader SkySurfer V

  Orientační cena 3200Kč

  Širokoúhlé okuláry

  Firma Omegon uvedla na trh novou řadu okulárů

  spřídomkem Oberon, se společným jmenovatelem vpodobě

  extrémně širokého zorného pole ovelikosti 82°. Modely

  se vyrábějí sohnisky 7, 10 a15mm při upínacím průměru

  1,25 a19, 23 a32mm (2). Tělo okulárů zeloxovaného

  hliníku doplňuje gumová obruba isklopná gumová očnice

  ana vstupní straně disponuje filtrovým závitem. Okuláry

  senavíc plní dusíkem ajsou zcela vodotěsné.

  Širokoúhlé okuláry Omegon Oberon

  Orientační cena 3900–5900Kč

  Energie do kapsy

  Přenosná lithiová powerbanka PowerTank LT od firmy Celestron je navržena tak, aby

  maximálně vyhovovala požadavkům majitelů napájených astronomických montá-

  ží–tedy aby co nejdéle dodávala stabilní napětí 11,8 Vpro jejich přesný chod. Zatímco

  opožadované napětí až do úplného vybití akumulátoru se stará vestavěný regulátor,

  dlouhodobý chod montáže umožňuje kapacita powerbanky 73,3 Wh. Pro co největší

  flexibilitu má zařízení také USB port, poskytující napájení snapětím 5 V.

  Powerbanka Celestron PowerTank LT

  Orientační cena 3200Kč

  Příruční triplet

  Kompaktní zlato-bílý tubus refraktoru William Optics Gran Turis-

  mo ukrývá čočkový objektiv oprůměru 71mm aohnisku 420mm.

  Pro co nejlepší kompenzaci tzv. barevné vady se objektiv skládá

  ze tří samostatných členů zoptického skla FPL-53, čímž se řadí

  mezi apochromáty, tedy objektivy nejvyšší třídy. Obraz tak oplývá

  vysokým kontrastem iostrostí avěrným podáním barev. Při po-

  zorování lze navíc používat izvětšení na horní hranici únosnosti

  (cca140×), aniž by výrazně utrpěla kvalita zobrazení. Tubus je

  upnutý do masivních hliníkových objímek pevně spojených sliš-

  tou aosazený dvourychlostním okulárovým výtahem. Dalekohled

  se dodává isredukcí okulárového výtahu 2/1,25 asBachtinovo-

  vou objektivovou maskou.

  Refraktor William Optics Gran Turismo 71/420

  Orientační cena 30000Kč

• Strana 64

  64

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  noční obloha

  souhvězdí

  Foto a ilustrace NASA, Shutterstock, Wikipedie, EarthSky

  Připravila Kateřina Sedláková Droščínová

  Díky Siriovi, nejjasnější hvězdě noční

  oblohy, patří Velký pes k nejstarším

  souhvězdím. Spolu s Malým psem

  doprovází na nebi bájného lovce Oriona.

  A pro pozorovatele s dalekohledy

  nabízí množství zajímavých objektů,

  především otevřených hvězdokup

  Věrný přítel Oriona

  Hvězdokupa M41

  Zmnožství otevřených hvězdokup ve Velkém psovi je nejhezčí

  M41 neboli NGC 2287, ležící čtyři stupně jižně od Siria. Objekt

  sjasností 4,5 mag uvidíte při dobrých podmínkách ipouhýma

  očima jako mlhavou skvrnku, vděčný cíl však tvoří pro pozoro-

  vatele sdalekohledy: Sestává zhruba ze stovky stálic, přičemž

  asi dvacet nejjasnějších ukáže již triedr. Několik desítek dalších

  pak přidá středně velký přístroj. Kromě horkých hvězd spat-

  říte také několik oranžových obrů, včetně nejjasnější stálice

  s6,9mag poblíž středu hvězdokupy, jejíž naoranžovělý odstín

  snadno rozpoznáte. Druhé místo pak patří modrému obrovi

  s7,3mag. M41 od nás dělí asi 2300 světelných let ajejí stálice

  se soustředí do průměru zhruba 25 světelných roků.

  1

  Souhvězdí Velkého psa

  Souhvězdí Velkého psa na ilustraci z 19. století. Zobraze-

  na jsou také sousední souhvězdí Zajíce a část Holubice.

  Orion se na obloze rozkládá přímo nad Zajícem

  Pozorování: Velký pes představuje

  souhvězdí jižní oblohy avnašich

  zeměpisných šířkách nevychází

  příliš vysoko nad obzor. Na nebi jej

  vyhledáte podle sousedního Oriona:

  Spojnice hvězd jeho pásu míří na nej-

  jasnější stálici Sirius. Ta zároveň tvoří

  nejjižnější vrchol asterismu označo-

  vaného jako zimní trojúhelník–další

  body představují Prokyon zMalého

  psa aBetelgeuze zOrionu–případně

  také coby zimní šestiúhelník.

  Mytologie: Podle řecké báje porazil

  Velký pes vzávodě lišku, načež ho

  Zeus na oslavu vítězství umístil na

  oblohu. Podle jiné legendy byl spolu

  sMalým psem průvodcem lovce

  Oriona, snímž obě souhvězdí na

  nebisousedí.

  Hvězdy: Sirius coby Alfa Velkého

  psa představuje s−1,4 mag nejjas-

  nější hvězdu noční oblohy. Nepatří

  však mezi největší ani nejsvítivější

  stálice: Dosahuje asi 1,8 průměru

  Slunce asvítivostí ho překoná-

  vá 23krát. Siriova dominance na

  hvězdném nebi spočívá především

  vjeho malé vzdálenosti–jedná se

  opátou nejbližší hvězdu po Slunci.

  Dělí ji od nás asi jen devět světel-

  ných roků ajejí modrobílý odstín

  nelze přehlédnout ani při pozorová-

  ní pouhýma očima. Doprovází ji bílý

  trpaslík Sirius B, označovaný také

  jako Štěně.

  Objekty: Souhvězdí, jehož okrajem

  prochází pás Mléčné dráhy, nabízí

  pozorovatelům sdalekohledy mnoho

  otevřených hvězdokup, ale také ně-

  kolik zajímavých dvojhvězd ivíce-

  násobných systémů.

• Strana 65

  65

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  souhvězdí

  noční obloha

  Mlhovina Thorova přilba

  Vseverovýchodní části souhvězdí se nachází slabá mlhovina

  NGC2359 dosahující asi 10 mag, známá také jako Thorova přilba nebo

  Kachní mlhovina. Na obloze se rozkládá na malé ploše ovelikosti asi

  10×5 úhlových minut, ve skutečnosti jde ovšem obublinu plynu

  oprůměru zhruba 30 světelných let. Vytvořil ji silný hvězdný vítr

  vanoucí zhorkého obra patřícího mezi tzv. Wolf–Rayetovy hvězdy. Ve

  středně velkých dalekohledech se mlhovina ukáže jako slabá mlhavá

  skvrnka, větší přístroje ji pak vykreslí coby dvojici protáhlých, vzá-

  jemně se dotýkajících útvarů se slabě viditelnými vnějšími „křidélky“.

  NGC 2359 od nás dělí asi 15 tisíc světelných let.

  2

  *Umístění objektů v souhvězdí je orientační. Přesnou polohu vyhledáte pomocí hvězdné mapy.

  Galaxie

  NGC 2217

  3

  Vjihozápadní části souhvěz-

  dí leží galaxie NGC2217. Na

  obloze zabírá plochu oveli-

  kosti 5×4,5 úhlové minuty

  adosahuje 10,5mag. Jedná se

  ospirální galaxii spříčkou,

  vzdálenou asi 60milionů

  světelných roků, jež se kZemi

  natáčí čelně. Jasnou, mohut-

  nou příčku dělí od vnějšího

  hvězdného prstence tmavší

  oblast. Pozorovatelé se střed-

  ně velkými dalekohledy spatří

  galaxii jako téměř kulatou

  mlhavou skvrnku sjasnějším

  jádrem.

  Muliphein

  Sirius

  Mirzam

  Wezen

  Furud

  Adhara

  Aludra

  3

  NGC 2217

  2

  NGC 2359

  1

  M41

• Strana 66

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  66

  Foto a ilustrace NASA, Wikipedie

  Nejúžasnější kosmické opravy

  Jelikož bychom ve vesmíru jen těžko hledali opravářské stanice

  avybavené dílny, musejí posádky často improvizovat

  Obklopeni zářením

  Radiační dávky ve Van Allenových pásech by byly pro

  člověka smrtelné, většina kosmických letů se však odehrává

  pod jejich hranicí. Co všechno víme oobřích útvarech, jež

  jako dvě „zářící koblihy“ obklopují Zemi?

  Velká sopečná laboratoř

  Na povrchu Io, jednoho ze čtyř galileovských měsíců

  planety Jupiter, se nachází několik stovek aktiv-

  ních vulkánů. Jejich exploze se odehrávají mnohem

  častěji, než jsme předpokládali

  Matka

  Hubblea

  Nancy Romanová se

  stala první ženou na

  vedoucí pozici vNASA

  avroce 1959 rozjela

  celý astronomický

  program. Svět ji zná

  jako „matku Hubbleo-

  va teleskopu“

  Nezapomeňte! Od 3. února bude na stáncích

  k dostání speciál Tajemství vesmíru, který přinese

  výhled na události roku 2022

  Novinky zOpavy

  Opavští fyzici se posunuli okus dál ve svém výzkumu nebezpečného

  záření zčerných děr amožností jeho včasné detekce. Zároveň jsou možná

  na stopě existence záhadných adosud jen hypotetických červích děr

  příští vydání

  vychází 3. března 2022

• Strana 67

  Nekonečně vesmíru…

  Jak předplatit

  1. Na internetových stránkách www.epublishing.cz

  2. E-mailem: predplatne@epublishing.cz

  3. Zavolejte na 545 211 880

  (všední dny po–čt od 8 do 16 hod.)

  4. Využijte možnosti kombinovaného

  předplatného papírového a elektronického časopisu.

  Více na kiosek.epublishing.cz

  5. Starší vydání časopisu můžete nyní objednat na

  www.radostzpoznani.cz v sekci „Naučné časopisy“

  Podmínky předplatného: Předplatné Tajemství vesmíru platí na 10 po sobě jdoucích čísel, tj. na

  rok, případně 2 speciály navíc, a bude zahájeno týden od podání objednávky. Dárky jsou pro nové

  abonenty a zašleme je do šesti týdnů od připsání platby. Vyhrazujeme si právo akci předčasně ukončit,

  či naopak prodloužit. Tato konkrétní nabídka platí pro objednávky předplatného na adresy v ČR přijaté

  až do vydání následujícího čísla. Informaci o předplatném na Slovensku najdete v tiráži.

  Ihned po objednávce způsoby 1–3 od nás obdržíte platební dispozice:

  číslo účtu a váš unikátní variabilní a specifický symbol pro identifikaci

  platby. Platit pak můžete bankovním převodem, např. internetovým

  bankovnictvím, případně na poště složenkou typu A.

  Předplatné je výhodné:

   Nehradíte poštovné – posíláme vám na naše náklady

   Ve fólii zabalený výtisk dostanete vždy až do schránky

   Časopis získáte včas, nejpozději v den vydání

  1. Varianta „SPECIÁL“

  10 čísel + 2 speciály ročně – v trafice byste

  zaplatili 1099

  Kč (běžná cena 1 výtisku 89,90 Kč,

  cena speciálu 99,90 Kč)

  V předplatném jen 839 Kč,

  SLEVA 16 % + 2 speciály v hodnotě

  180 Kč NAVÍC!

  Získáte 200 stran navíc – 1. speciál – Apollo změnilo svět

  jako málokterá událost v historii lidstva. Procházka po Mě-

  síci představovala první opuštění naší planety. Do té doby

  jsme „jen“ létali vysoko (a vlastně tak činíme dosud), ale

  v rámci programu Apollo jsme dorazili ke konkrétnímu cíli

  a pilotovaný let člověka na Měsíc se tak stal významným

  hned v několika rovinách.

  2. speciál – Utajované dějiny kosmonautiky – Co chtěli

  Sověti zatajit světu? Studená válka a bitva o vesmír. Největší

  raketoví konstruktéři a mnoho dalších. Karel Pacner, přední

  popularizátor vědy a kosmonautiky, byl naším pravidelným

  spolupracovníkem a stal se také autorem tohoto speciálního

  vydání. Kromě celoživotní tvorby článků pro noviny a časopi-

  sy rovněž napsal přes šedesát knih.

  2. Varianta „ZÁKLAD“

  10 čísel ročně – v trafice byste zaplatili 899 Kč

  (běžná cena 1 výtisku 89,90 Kč)

  V předplatném jen 687 Kč,

  SLEVA 14 %

  Akce:

  Plakát

  Průzkum Měsíce

  kekaždému

  novému

  předplatnému

  předplatné

  67

  1–2/2022

  Tajemství vesmíru

  Kpředplatnému

  SPECIÁL

  200 stran

  navíc

• Strana 68

  Všechny dostupné bookaziny získáte

  www.radostzpoznani.cz

  

  BOOKAZINE?

  Bookazine

  

  

  

  

  

  

  

  

  Extra Publishing

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  BOOKAZINE?

  www.radostzpoznani.cz

  PRÁVĚ V TRAFIKÁCH

  OPĚT V TRAFIKÁCH OD 12. 1.

  PRÁVĚ V TRAFIKÁCH

  Získáte od vydavatele se slevou na www.radostzpoznani.cz

  a u dobrých knihkupců. Po omezenou dobu také v trafikách!

  Rozdáváme radost ...

  RADOST ZPOZNÁNÍ!

  OD 5. 1. OPĚT V TRAFIKÁCH

  EP_bookaziny-205x285_Obecny-21.indd 1 08.12.2021 8:57:08